Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to lack of final appeal remedy and non-justiciability of evidence assessment.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Průšek & Průšek s. r. o. against lower court rulings in a construction contract dispute. The applicant argued that the courts failed to properly address issues of active standing, contract characterization, and evidence valuation under the Civil Procedure Code. The court rejected the complaint as inadmissible because the applicant did not exhaust available legal remedies and as manifestly unfounded regarding the general courts' assessment of evidence.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3; § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not used the final legal remedy provided by law and is manifestly unfounded.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 1. června 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Průšek & Průšek s. r. o., IČ 26164906, se sídlem Praha 1, Martinská 2/360, zastoupeného Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2009 č. j. 53 Co 399/2009-160 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 4. 2009 č. j. 25 C 24/2006-138, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 90 Ústavy České republiky. Poukázal na průběh řízení, v němž považuje postup soudů za nesprávný, když se náležitě nevypořádaly s namítaným nedostatkem aktivní legitimace žalobkyně, s primární otázkou charakteru smluvního vztahu mezi žalovaným, nyní stěžovatelem, a panem A. V., se kterým bylo jednáno o provedení díla, nebyl vypracován nový znalecký posudek o ceně materiálu použitého pro jeho realizaci a při hodnocení důkazů soudy nepostupovaly v souladu s § 132 občanského soudního řádu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným; důvodem odmítnutí návrhu je také zjištění jeho nepřípustnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, jichž se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu k odvolání žalovaného (nyní stěžovatele) rozhodnutí soudu I. stupně, kterým mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni za zhotovení objednaného díla částku 23.205,- Kč s příslušenstvím, žalobní návrh na plnění ve výši 12.370,- Kč s příslušenstvím byl zamítnut, o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků na jejich úhradu nemá právo, a opodstatněně rozsudek ze dne 29. 4. 2009 v napadené části potvrdil. Ve vyčerpávajícím odůvodnění, s poukazem na obsáhlé dokazování soudu I. stupně, na jeho hodnocení důkazů i aplikovaná příslušná ustanovení obchodního zákoníku, se vypořádal se všemi námitkami žalovaného, včetně námitky týkající se aktivní legitimace žalobkyně a rozsahu provedeného dokazování, proto lze v dalším na toto odůvodnění odkázat. Je třeba dodat, že se obecné soudy při hodnocení důkazů nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, se zásadou volného hodnocení důkazů, obsaženou v § 132 občanského soudního řádu a představující princip jejich nezávislosti. Za takového zjištění pak Ústavní soud není ani oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, atrahovat tak na sebe právo přezkumného dohledu nad ní a "hodnotit" hodnocení důkazů učiněná obecnými soudy (čl. 81, 82 a 83 Ústavy ČR, rozhodnutí Ústavního soudu ve věci
sp. zn. III. ÚS 23/93
,
III. ÚS 216/95
a násl.).
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku soudu II. stupně odmítnut jako zjevně neopodstatněný, proti rozsudku soudu I. stupně pak jako nepřípustný, když v tomto rozsahu nebrojí proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli k ochraně jeho tvrzeného práva zákon poskytuje [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. června 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu