Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies; appeal required before constitutional review allowed.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint and the related request to annul a specific provision of the Civil Procedure Code. The petitioner failed to exhaust available legal remedies by not filing an appeal against the district court's decision as required by law. Consequently, the court ruled that the complaint was inadmissible under the statute governing constitutional review procedures.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 25. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Příběnická 1908, 390 01 Tábor, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. února 2010 č. j. 30 C 425/2008-71 a o návrhu na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích. Pro tvrzené porušení svých ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal se jeho zrušení, jakož i zrušení § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel požadoval rovněž náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Stejně postupuje senát, shledá-li u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 důvody k odmítnutí podle § 43 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů [§ 43 odst. 2 písm. b) cit. zákona].
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byly ohledně návrhu stěžovatele splněny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené zákonem, umožňující následné posouzení jeho věcné opodstatněnosti.
Dle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Vůči v záhlaví označenému usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích lze podat odvolání. Z uvedeného se podává, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nedostál požadavku vyjádřenému v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Ve vztahu k návrhu na zrušení označeného zákonného ustanovení nutno dodat, že z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [§ 43 odst. 1 písm. a) - e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], tento návrh sdílí procesně její osud, tj. jeho možné projednání v návaznosti na dikci § 74 zákona č. 182/1993 Sb. pozbývá právního základu (srov. kupř. usnesení
sp. zn. III. ÚS 101/95
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 4, č. 22).
Vzhledem k uvedenému byly proto ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuty [§ 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Náhradu nákladů řízení potom navrhovateli Ústavní soud nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst. 4, ani § 83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nebyly dány zákonné podmínky.
Poznamenává se, že pokud se týče podání stěžovatele (doručeného Ústavnímu soudu dne 18. května 2010), v němž uvádí, že odvolává plnou moc v záhlaví jmenovanému advokátovi, k tomuto podání nebylo lze jako k relevantnímu vypovězení plné moci (samotnému o sobě) přihlédnout, resp. v opačném případě bylo by třeba návrh odmítnout pro neodstranění jeho vad ve lhůtě soudem určené [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2010
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu