Constitutional Court dismisses social benefit claimant's appeal as clearly unfounded regarding property disclosure.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a social benefit denial and court fee waiver refusal. The applicant argued that omitting land ownership from financial disclosures was not intentional deception since the properties had no market value, yet the lower courts denied fee exemption and dismissed her administrative appeal. The Court found the complaint clearly unfounded because the lower courts properly applied administrative procedure rules and the applicant had exhausted all legal remedies.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are rejected if clearly unfounded or if the contested decision is not the final legal remedy available to the complainant.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 11. května 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky Ing. L. K., zastoupené JUDr. Davidem Heryánem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Na Chmelnici 289/22, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2009 č. j. 6 Ads 118/2009-74 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2009 č. j. 3 Cad 20/2007-53, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 1, čl. 3 odst. 3 a čl. 4 odst. 1, čl. 26 odst. 3, čl. 30 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 9 odst. 3 Ústavy České republiky. Uvedla, že jako žadatelka o dávku sociální péče byla z důvodu tzv. sankčního vyřazení vyloučena z evidence úřadu práce, proti tomuto rozhodnutí podala žalobu u Městského soudu v Praze, který ji však dne 10. 3. 2009 zamítl. Vzhledem k tomu, že proti rozsudku podala kasační stížnost, požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti a o osvobození od soudních poplatků. Její žádosti nebylo vyhověno, když dle jejího přesvědčení soud nesprávně hodnotil její majetkové poměry. O těchto neměla v úmyslu lhát či něco tajit - jestliže v příslušném formuláři neuvedla, že je vlastnicí několika pozemků, pak tak učinila proto, že tyto nemají prodejní cenu a sama z nich nemá ani výnosy. Proto nemovitosti nemohla považovat za majetek větší ceny, jež by bylo třeba v žádosti o osvobození od placení soudních poplatků a přiznání bezplatného zastoupení advokátem uvádět. Konečně měla být na pochybení v údajích upozorněna, žádost by doplnila a soud by neměl důvody tuto odmítnout. Její kasační stížnost pak Nejvyšší správní soud zamítl, když shledal usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2009 správným - to však sama za správné nepovažuje, poněvadž dle ní Městský soud v Praze postupoval v rozporu se zákonem a s jejími zaručenými právy a svobodami.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud na základě námitek stěžovatelky v kasační stížnosti uplatněných, s poukazem na předpoklady pro posouzení žádosti o ustanovení advokáta soudem pro řízení o kasační stížnosti, na svou judikaturu a obsah § 35 odst. 8 a § 36 odst. 3 soudního řádu správního, opodstatněně tuto zamítl a v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč nesprávnost v závěrech Městského soudu v Praze v usnesení č. j. 3 Cad 20/2007-53 ze dne 6. 5. 2009 neshledal. Proto na vyčerpávající odůvodnění rozsudku lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2009 č. j. 3 Cad 20/2007-53, jež není rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákonem stěžovatelce k ochraně jejího tvrzeného práva byl poskytnut, pak jako nepřípustný [§ 43 odst. 2 písm. a), § 72 odst. 3 a 6, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2010
Vladimír Kůrka
předseda senátu Ústavního soudu