Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 634/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.634.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as time-barred and Supreme Court's inadmissibility ruling lacks fundamental rights impact.

Geschäftsnummer III.ÚS 634/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint against both the Supreme Court's inadmissibility decision and the lower court judgments. The applicant claimed violations of fundamental rights regarding her claim for damages after her dog's death, but the Supreme Court correctly found the appeal inadmissible under civil procedure law. The Court determined the complaint against lower courts was time-barred because the Supreme Court rejected the appeal on substantive grounds rather than discretionary ones, meaning the statutory time limit began earlier than the applicant argued.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu: A constitutional complaint against a Supreme Court decision rejecting an appeal on substantive grounds is time-barred if filed after the appeal decision, as the time limit starts from the lower court's judgment, not the Supreme Court's decision.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint time limit Supreme Court inadmissibility fundamental rights impact civil procedure appeal statutory time bar

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu
a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou a v části směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
4 zákona o Ústavním soudu; v takovém případě je pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti třeba aplikovat § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; 60denní lhůta počíná běžet již od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
Jmenovaný soud opodstatněně shledal, že jde o dovolání nepřípustné, a své rozhodnutí s poukazem na v podání uvedené dovolací důvody, opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ"), jakož i s poukazem na ustanovení § 241a odst.
§ 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 občanského soudního řádu
čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a dle čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
36 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 29. dubna 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. V., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem v Olomouci, Na Střelnici 39, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 11. 2009 č. j. 25 Cdo 2815/2007-908, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 23. 1. 2007 č. j. 40 Co 377/2006-814 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 4. 2005 č. j. 12 C 211/2001-661, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka navrhuje zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi obecné soudy porušily její základní práva podle čl. 11 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z ústavní stížnosti a z kopií přiložených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelka se žalobou u Okresního soudu v Olomouci domáhala zaplacení částky 1.017.137,40 Kč z titulu náhrady škody. Uvedené částky se stěžovatelka domáhala s odůvodněním, že v soukromém veterinárním zařízení žalovaného (MVDr. M. M.) nechala ošetřit svého psa plemene Čivava výjimečné velikosti, který v důsledku nesprávného léčebného zákroku musel být pro špatný zdravotní stav utracen. Stěžovatelka požadovala náhradu nákladů vynaložených na léčbu psa ve výši 14.444,40 Kč a náhradu ušlého zisku z možné komercializace svého psa, neboť ten byl, jako nejmenší pes na světě, zapsán v Guinessově knize rekordů.

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, není opodstatněná. V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti rozsudkům soudů prvního a druhého stupně, které předcházely rozhodnutí Nejvyššího soudu, ji Ústavní soud posoudil jako opožděně podanou.

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud opodstatněně shledal, že jde o dovolání nepřípustné, a své rozhodnutí s poukazem na v podání uvedené dovolací důvody, opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ"), jakož i s poukazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 OSŘ vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat. Závěr Nejvyššího soudu o tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 OSŘ, nelze považovat za zásah do základních práv a svobod stěžovatelky. Nutno dodat, že stěžovatelka v ústavní stížnosti proti podstatě závěru dovolacího soudu o nepřípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tj. závěru o tom, že napadené rozhodnutí ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam, ani žádný argument nezmínila.

Pokud jde o rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, je zřejmé, že stěžovatelka pokládá ústavní stížnost proti nim za včasnou, neboť lhůtu pro své podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o jí podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Tato podmínka však v daném případě splněna není.

Odmítl-li Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky pro uplatnění nezpůsobilých dovolacích důvodů, zjevně se tak nestalo "z důvodů závisejících na jeho uvážení", a nelze proto ve vztahu k odvolacímu rozhodnutí aplikovat § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu; v takovém případě je pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti třeba aplikovat § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; 60denní lhůta počíná běžet již od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní stížnost tak byla proti rozhodnutí odvolacího soudu (a tím i proti rozhodnutí prvostupňového soudu) podána opožděně.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou a v části směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2010

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu