Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
DE FR IT EN
In Legislator analysieren
I.ÚS 979/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.979.10.1 KI-generiert

I.ÚS 979/10 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer I.ÚS 979/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Originalquelle öffnen Maschinenlesbares Markdown (.md)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, č. j. 1 Co 186/2009-169, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2009 č. j. 32 C 19/2006-134, takto: Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů.

Legislator-Regeste

KI-generiert

I.ÚS 979/10 · Ústavní soud České republiky: Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelka však zastoupena advokátem není.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, č. j. 1 Co 186/2009-169, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2009 č. j. 32 C 19/2006-134, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelka však zastoupena advokátem není.

Stěžovatelka se již několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např.

sp. zn. III. ÚS 180/08

,

sp. zn. I. ÚS 917/09

a další).

Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. dubna 2010

Vojen Güttler v. r.

soudce zpravodaj