Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to exhaustion of ordinary legal remedies and subsidiarity principle.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by RESTA s.r.o. because the applicant had not exhausted all available ordinary legal remedies. The court noted that the applicant simultaneously filed a cassation appeal, which the Supreme Court later granted, thereby invalidating the lower court decisions in question. The court ruled that constitutional review is subsidiary to ordinary judicial protection and cannot intervene in ongoing proceedings or replace the final decision on the last available remedy.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, as constitutional review is subsidiary to ordinary judicial protection.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti RESTA s.r.o. se sídlem v Přerově I - Městě, Kojetínská 3120/75, zastoupené JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2007, č. j. 8 Cmo 81/2006-287, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2005, č. j. 24 Cm 144/2003-207, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby pro porušení čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů co do jejich výroků I.
Poněvadž ústavní stížnost podala stěžovatelka souběžně s dovoláním, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Ústavní soud ji vyrozuměl, že s ohledem na zásadu subsidiarity ústavněprávního přezkumu bude ve věci vyčkávat a vrátí se k ní poté, co Nejvyšší soud o dovolání rozhodne.
Dne 6. 4. 2010 obdržel Ústavní soud vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, č. j. 29 Cdo 4217/2007-338, kterým bylo rozhodnuto tak, že usnesení odvolacího soudu "v potvrzujících výrocích ve věci samé" (tedy i ve výroku I.) a usnesení soudu prvního stupně "ve vyhovujících výrocích ve věci samé" (tj. rovněž ve výroku I.) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")].
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě kasačního rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat; v řízení, jež dosud probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné, a na tom nic nemění, že nadále bude vedeno řízení, usměrněné právním názorem, který v předchozím rozhodnutí vyslovil dovolací soud (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž - zásadně - je povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Každý jiný postup by nepřípustně rozšiřoval kompetence Ústavního soudu a ve svém důsledku z něj činil další soudní instanci, mimořádnou tím, že by byla způsobilá zasáhnout do řízení, jež dosud probíhá.
Posouzení námitek stěžovatelky je úkolem obecných soudů v dalších stadiích řízení před obecnými soudy včetně stadií opravných prostředků, jež jsou jí k dispozici. Stěžovatelce nic nebrání, aby ústavní stížností napadla rozhodnutí, jež bude v její věci vydáno "o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jejího práva poskytuje" (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech již v dřívějších usneseních Ústavního soudu (např. ve věcech
sp. zn. I. ÚS 260/99
,
III. ÚS 573/2000
,
IV. ÚS 632/2000
a
III. ÚS 2807/07
) - dospěl Ústavní soud i v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost směřující proti "výrokům I." usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2007, č. j. 8 Cmo 81/2006-287, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2005, č. j. 24 Cm 144/2003-207, je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Jako návrh nepřípustný byla ústavní stížnost stěžovatelky podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2010
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj