Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1816/09 ECLI:CZ:US:2010:4.US.1816.09.2 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming good faith buyers' rights violated by invalid title transfer. Good faith protection does not override absolute ownership rights. Good faith protection is insufficient to override absolute ownership rights when registry errors exist. Good faith protection does not override absolute ownership rights in registry error cases. Good faith buyers cannot override absolute ownership rights when registry records are incorrect. Good faith protection fails to override absolute ownership rights in this case. Good faith protection does not override absolute ownership rights when registry is wrong.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1816/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by J. K. and D. E. K. against lower court rulings regarding property ownership. The applicants argued that their good faith reliance on the land registry and the invalidity of a prior contract violated their constitutional rights. The Court held that good faith protection is not strong enough to prevent an owner from exercising their absolute right to reclaim property when the registry does not reflect reality.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Good faith protection for buyers does not override the absolute right of ownership when the land registry record contradicts the true ownership status.

Schlagwörter

KI-generiert
good faith protection absolute ownership rights land registry error constitutional complaint property transfer validity

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
II. ÚS 349/2003
Constitutional Court dismisses complaint claiming land registry entries must be absolute proof of ownership against good faith buyers.
29 Cdo 1149/2003
29 Cdo 1149/2003 a 31 Odo 1424/2006, otázka stěžovateli předkládaná k posouzení již byla v rozhodovací praxi soudů, shodně se závěry odvolacího soudu v této věci, vyřešena a napadené rozhodnutí tak zásadně právně významným nečiní.
31 Odo 1424/2006
Appeal dismissed; power to sell mortgaged property to evade law is void, defeating good faith buyers.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 6. dubna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti J. K. a D. E. K., obou zastoupených JUDr. Filipem Štípkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 538, proti rozsudkům Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 13 C 68/2005 ze dne 10. 5. 2007 a Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 11 Co 743/2007 ze dne 5. 3. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé svou včas podanou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jakož i ústavních principů právní jistoty a ochrany práv nabytých v dobré víře, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhají se jejich zrušení.

Prvým z označených rozhodnutí bylo, jak plyne z obsahu spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 13 C 68/2005, v řízení, v němž stěžovatelé měli postavení žalovaných, určeno, že vlastníkem předmětných nemovitostí je úpadce Báňské stavby Most, když soud I. stupně na základě provedeného dokazování vycházel ze závěru, že kupní smlouva uzavřená dne 9. 7. 2002 konkurzní správkyní úpadce a společností Hudson, a. s., je absolutně neplatná, na jejím základě tudíž nemohlo dojít platně k převodu předmětných nemovitostí a uvedená společnost, protože se nestala jejich vlastníkem, je nemohla platně převést ani na žalované. Smlouva s nimi posléze uzavřená je totiž pro počáteční nemožnost plnění podle § 37 odst. 2 občanského zákoníku absolutně neplatná. Jak ve svém potvrzujícím rozsudku dále dodal odvolací soud, dobrá víra stěžovatelů by pro nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem, jíž se tito dovolávali, měla význam pouze za předpokladu, že by byla doprovázena dostatečně dlouhou držbou sporných nemovitostí a mohlo tak dojít k jejich vydržení, k čemuž však v daném případě nedošlo. Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatelé souběžně s ústavní stížností také dovolání, které Nejvyšší soud svým rozhodnutím sp. zn. 29 Cdo 3934/2009 ze dne 26. 1. 2010 jako nepřípustné odmítl, neboť, jak uvedl s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 349/2003

i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1149/2003 a 31 Odo 1424/2006, otázka stěžovateli předkládaná k posouzení již byla v rozhodovací praxi soudů, shodně se závěry odvolacího soudu v této věci, vyřešena a napadené rozhodnutí tak zásadně právně významným nečiní.

Proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelé, obdobně jako v dovolání, poukazují na to, že při uzavírání kupní smlouvy s prodávajícím byli v dobré víře, že je oprávněným a skutečným vlastníkem nemovitostí a je oprávněn jim je prodat, přitom vycházeli z aktuálního zápisu v katastru nemovitostí a tato jejich dobrá víra by tak měla požívat ústavní ochrany. Podle jejich názoru také není rozdílu mezi situací, kdy právní titul, na jehož podkladě nabyl vlastnické právo k nemovitostem pozdější prodávající, dodatečně odpadne a situací, kdy je takový titul absolutně neplatný.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů napadenými rozhodnutími Ústavním soudem zjištěn nebyl. Obecné soudy věci stěžovatelů věnovaly patřičnou pozornost a svá rozhodnutí řádně zdůvodnily. Jejich závěry zcela odpovídají judikatuře Ústavního soudu. Nezbývá tak, stejně jak učinily i soudy obecné, než stěžovatele odkázat na nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 349/2003

, v němž tento soud k řešení konfliktu absolutní povahy vlastnického práva a právní zásady, podle níž nikdo nemůže na druhého převést více práv než má sám, s principem právní jistoty uzavřel, že ochrana, jíž poskytuje nabyvateli dobrá víra, není takové intenzity, aby zabránila vlastníku nemovitosti účinně uplatňovat své absolutní právo, jinými slovy, pokud zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, má tato převahu nad katastrem. V témže nálezu, jak poukázal i dovolací soud, Ústavní soud vysvětlil i odlišnost situace, jež nastala v projednávané věci, od situace, kdy právní titul, na jehož základě pozdější převodce nabyl vlastnické právo, po převodu nemovitosti na třetí osobu odpadl.

Ústavní soud tak uzavírá, že v posuzovaném případě zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů nezjistil a jejich ústavní stížnost proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. dubna 2010

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu