Constitutional complaint dismissed as it targeted a non-final first-instance judgment rather than the last procedural remedy.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a first-instance criminal verdict. The applicant argued that their rights under the Charter of Fundamental Rights and freedoms were violated during the trial for fraud. However, the court determined the complaint was inadmissible because it targeted a non-final judgment from the first instance, which was not the last procedural remedy available under the law.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, specifically when the complaint targets a non-final judgment rather than the last effective procedural remedy.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 6. dubna 2010 ve věci navrhovatele MUDr. P. J., zastoupeného JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Pod Lipami 29, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2010 sp. zn. 43 T 9/2006 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, jímž bylo rozhodováno o jeho vině a odsouzení pro spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Uvedl, že tímto nepravomocným rozhodnutím bylo zasaženo do práv, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v průběhu trestního řízení pak nebyla respektována zásada obsažená zejména v § 2 odst. 1 trestního řádu. Poukázal dále na to, že napadenému rozsudku předcházelo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2008 sp. zn. 12 To 48/2008, kterým byl původní rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 9/2006 jako rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení a novému rozhodnutí, jímž byl pak rozsudek ze dne 18. 1. 2010, proti kterému stížnost směřuje.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práv poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a označení spisové značky rozsudku Městského soudu v Praze je nepochybné, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku soudu I. stupně, který dle sdělení obžalovaného, nyní stěžovatele, nebyl ani rozsudkem pravomocným, ústavní stížnost tak nebrojí proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje. Proto byl podaný návrh shledán nepřípustným, když k použití § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu důvody nebyly ani tvrzeny.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2010
Pavel Holländer
soudce zpravodaj