Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 753/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.753.10.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for lack of formal requirements and repeated prior filings without counsel.

Geschäftsnummer I.ÚS 753/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint due to failure to meet statutory formalities. The applicant, unrepresented by a lawyer, had previously filed twenty-one similar complaints since 2002, all of which included detailed instructions on the mandatory requirement for legal representation. The court ruled that repeated prior notifications rendered further individual warnings unnecessary and ineffective, thus rejecting the complaint under the relevant section of the Constitutional Court Act.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if not drafted by a lawyer and the applicant has previously filed multiple complaints without counsel, as prior notifications suffice to establish knowledge of the representation requirement.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint legal representation formal requirements repeated filings Constitutional Court Act inadmissible complaint procedural defect

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Není totiž právně zastoupen advokátem, jeho návrh není advokátem sepsán (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh stěžovatele odmítl.
zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. S., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 12. 2009, čj. 52 C 139/2007 - 41, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 15. 3. 2010 ústavní stížnost (dále též "návrh") Ing. V. S. (dále jen "stěžovatel"), směřující proti shora označenému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7. Tento návrh, který si stěžovatel sepsal sám, nesplňuje náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). Není totiž právně zastoupen advokátem, jeho návrh není advokátem sepsán (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Z provedeného lustra Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se neobrací se svými návrhy na Ústavní soud poprvé, ale od roku 2002, ať již jednotlivě či společně se svojí manželkou, podal celkem 21 ústavních stížností (viz např.

sp. zn. I. ÚS 519/09

,

II. ÚS 2376/08

,

III. ÚS 2265/07

). Ve všech předcházejících případech se stěžovateli dostalo zevrubného poučení o náležitostech ústavní stížnosti a podmínkách, za kterých lze zahájit řízení před Ústavním soudem. Povinnost fyzických i právnických osob být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem na základě speciální plné moci je tedy stěžovateli dostatečně známa a nic mu tedy nebránilo v tom, aby si zastoupení advokátem včas a řádně zajistil.

Ústavní soud vychází ze závěru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním případě, jestliže se tak stalo v jeho případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé v paměti stěžovatele zanechat poznání, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných, dobře známých, povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.

Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh stěžovatele odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu