Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 393/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.393.10.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed due to failure to meet strict 60-day filing deadline requirements.

Geschäftsnummer I.ÚS 393/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by an engineer against a court's refusal to appoint him as a judicial expert witness. The applicant argued discrimination and violated rights to equal access to functions and freedom of business, but the Court found the filing exceeded the mandatory 60-day limitation period. Since the statutory deadline had passed and no further legal remedies were available, the Court ruled the complaint inadmissible and the legislative amendment request moot.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.; § 72 odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint must be filed within 60 days of the decision; if no further legal remedy exists, the period starts from the date the applicant learned of the constitutional violation, but not later than one year from the violation itself.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint statutory limitation period judicial expert witness discrimination claim mandatory deadline

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 5 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících
3313/2009, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, za účasti předsedy Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem upravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. H., zastoupeného JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou se sídlem v Praze, Dlouhá 16, proti rozhodnutí předsedy Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, č. j. Spr. 3313/2009, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, za účasti předsedy Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 10. 2. 2010 napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí předsedy Městského soudu v Praze. Svou ústavní stížnost spojit stěžovatel s návrhem na zrušení ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že mu bylo dne 10. prosince 2009 bylo doručeno rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým opětovně nebylo vyhověno jeho žádosti o jmenování soudním znalcem, a to toliko s odůvodněním, že počet již jmenovaných znalců je dostatečný a není tedy důvod jejich stav jakkoli rozšiřovat. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel aktivně v předmětném oboru pohybuje a má povědomí o tom, kdo a kdy byl znalcem jmenován, včetně povědomí toho, jak se vyvíjely počty znalců v období několika let, je přesvědčen, že ve vztahu k jeho osobě dochází k diskriminaci a nepřípustnému zásahu do Listinou garantovaného práva ve smyslu čl. 21 odst. 4 a čl. 26 odst. 1, tedy dochází k nepřípustnému zásahu do nezadatelného práva na přístup k veřejným a jiným voleným funkcím za rovných podmínek, ale též k porušení práva na svobodné podnikání.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.V situaci, kdy zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, jak je tomu v dané věci (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2005,

sp. zn. II. ÚS 153/2004

), lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§ 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu). Z toho plyne, že ústavní stížnost proti takovému rozhodnutí musí stěžovatel podat za stejných podmínek, jako by podával ústavní stížnosti proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Dle tvrzení stěžovatele, které si Ústavní soud ověřil dotazem u Městského soudu v Praze, bylo stěžovateli napadené rozhodnutí doručeno dne 10. 12. 2009, šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tedy počala běžet následujícím dnem a uplynula dne 8. 2. 2009. Ústavní stížnost, která byla podána dle podacího razítka na obálce k poštovní přepravě dne 9. 2. 2010, byla tedy podána opožděně.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že samotná ústavní stížnost byla podána opožděně, sleduje její osud i stěžovatelův návrh na zrušení v záhlaví uvedeného právních předpisu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2010

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj