Constitutional Court dismisses constitutional complaint against Supreme Administrative Court's interpretation of property registration law.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against administrative decisions regarding property registration errors. The applicant argued violations of fundamental rights, but the Supreme Administrative Court had already provided a detailed, logical, and legally sound interpretation of the relevant statutes. The Court found the lower court's reasoning adequate and sufficient to satisfy constitutional requirements for independent judicial decision-making.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if the challenged decision contains a detailed, logical, and reviewable justification that does not violate accepted legal interpretation standards or constitute an unexplained deviation from judicial practice.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 16. března 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky J. S., zastoupené JUDr. Janou Kutmonovou, advokátkou se sídlem Vysočanská 548, 190 00 Praha 9, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. prosince 2009 č. j. 9 As 6/2009-287, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 22. října 2008 č. j. 52 Ca 34/2008-211 a rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích ze dne 28. února 2006 sp. zn. ZKI PU-O-15/64/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů veřejné moci s tvrzením, že se jimi cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech, plynoucích z čl. 11, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Ve velmi podrobně rozvedeném návrhu zrekapitulovala řízení před označenými orgány, rozhodujícími o opravě chyby v katastrálním operátu [§ 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrálního zákona)], detailně popsala vady, která v jejich postupu spatřuje, a domáhala se, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Dle přesvědčení Ústavního soudu Nejvyšší správní soud v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, vyložil důvody, které vedly k závěrům v záležitosti stěžovatelky stran duplicitního zápisu vlastnického práva přijatým. Provedl i dílčí korekci, resp. precizaci odůvodnění rozhodnutí vydání jeho rozsudku předcházejících.
Interpretace relevantních ustanovení jím provedená není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 303/04
,
III. ÚS 677/07
,
IV. ÚS 1181/07
), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
); naopak na tento výklad v judikatuře Nejvyšší správní soud i konkrétně příkladmo poukázal. Adekvátně reagoval na námitky stěžovatelky, opětovně vyřčené i v ústavní stížnosti, pročež postačí na obsah odůvodnění napadeného rozsudku, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, odkázat.
Stěžovatelka rovněž bez jakékoliv další konkretizace uvedla, že "není ničím novým", tedy nebylo novotou v řízení před Nejvyšším správním soudem (§ 109 odst. 4 s. ř. s.) její tvrzení, že došlo "za doby totality k neoprávněnému zabrání předmětné parcely bez právního důvodu ve smyslu zákona č. 198/1993 Sb.", a "že také nemohla parcela přejít z majetku České republiky do vlastnictví obce podle zákona č. 172/1991 Sb. § 4 odst. 1 písm. c), protože parcelu užívá SBD". V tomto ohledu Ústavní soud poznamenává, že nedostála břemenu tvrzení v řízení před Ústavním soudem z pohledu bližší specifikace předmětného tvrzení (srov. nálezy
sp. zn. Pl. ÚS 7/03
per analogiam,
sp. zn. IV. ÚS 188/04
,
IV. ÚS 430/05
).
V důsledku uvedeného, vycházeje stejně jako ve věci rozhodující orgány veřejné moci z podstaty a povahy vedeného řízení, v němž dochází ke zkoumání jiných relevantních otázek, než při rozhodování o určení vlastnického práva v občanském soudním řízení, Ústavní soud návrh stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu