Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 294/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.294.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint filed after expiration of statutory time limits for appeal.

Geschäftsnummer IV.ÚS 294/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a real estate enterprise against lower court rulings regarding property restitution. The applicant argued that courts improperly granted rights to potential heirs rather than original owners, violating fundamental freedoms. The court dismissed the complaint as clearly unfounded and noted it was submitted after the statutory deadline for filing.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the expiration of the 60-day limitation period or if the underlying decision is not a final ruling on appeal grounds.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint admissibility statutory time limits expiration of limitation period clearly unfounded complaint property restitution law heir status determination Constitutional Court procedure

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 16. března 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Obvodního podniku bytového hospodářství v Praze 2, státního podniku v likvidaci, IČ 00063436, se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 7/315, zastoupeného Mgr. Evou Hosmanovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Gorkého 502, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 11. 2009 č. j. 28 Cdo 1389/2009-361, rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2008 č. j. 39 Co 159/2008-343, Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2007 č. j. 17 C 57/2004-302 a Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 11. 2003 č. j. 28 Cdo 2447/2002-169, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že dle jeho přesvědčení všechna porušují jeho ústavně zaručená základní práva a svobody. Uvedl, že v předmětném řízení navrhoval zamítnutí žaloby, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti uzavřít s nimi dohodu o vydání nemovitostí podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd. Dle něj však na straně žalobců nebyly splněny podmínky pro vydání nemovitostí a soudy v jejich prospěch § 3 restitučního zákona vykládaly extenzivně, když jim nárok přiznaly, ačkoliv tito nebyli původním vlastníkem a nebyli ani jeho dědici. Skutečnost, že soudy vyhověly žalobě na vydání nemovitostí těch, kteří byli pouze možnými dědici, považují za zásah do svých práv, jež jsou zakotvena v čl. 2 odst. 2 a 3, v čl. 4 odst. 1, 3, 4, v čl. 11 odst. 1 věta první a druhá, odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný opravný prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným, k odmítnutí návrhu je dán důvod také pro jeho podání po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 11. 2009 č. j. 28 Cdo 1389/2009-361 zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud na základě dovolacích námitek, v nichž žalovaný (nyní stěžovatel) tvrdil soudem II. stupně nesprávně učiněný výklad rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2007 sp. zn. 28 Cdo 2658/2006, vyjadřujícího se k pojmu "dědic vlastníka", dále pak nerespektování pokynů dovolacího soudu, opodstatněně, s poukazem na § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3, § 241a odst. 3, § 243 odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu, dovolání jako nepřípustné odmítl. Své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil mj. konstatováním, že z rozhodnutí soudu II. stupně nebylo zjištěno řešení některé právní otázky v rozporu s hmotným právem nebo otázky, která by nebyla již v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, z obsahu dovolání pak, že by samotným dovolávajícím byl tvrzen po právní stránce zásadní význam rozhodnutí soudu, proti němuž dovolání směřovalo. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2009 č. j. 28 Cdo 1389/2009-361 odmítnut jako zjevně neopodstatněný a proti rozsudkům předcházejícím a shora citovaným jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené, když výše označené usnesení Nejvyššího soudu nelze považovat za rozhodnutí o odmítnutí dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení [§ 43 odst. 2 písm. a), § 72 odst. 3 a 4, § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu