Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 267/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.267.10.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for procedural time limits and inadmissibility of appeal. Stayer failed to file timely and appeal amount exceeded threshold. Court upheld lower court decisions. Stayer's appeal was inadmissible due to monetary threshold. Constitutional complaint dismissed for procedural time limits and inadmissibility. Stayer failed to file timely and appeal amount exceeded threshold. Court upheld lower court decisions.

Geschäftsnummer III.ÚS 267/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint against decisions from the first, second, and third instance courts. The stayer argued a violation of fair trial rights, but the Supreme Court had already rejected the appeal as inadmissible because the disputed monetary amount did not meet the statutory threshold for review. The Court found the complaint procedurally flawed because it was filed after the deadline calculated from the second instance judgment, not the Supreme Court's decision, and the appeal was legally inadmissible due to the low value involved.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 218 odst. 1 písm. c) a § 243b odst. 5 věta první občanského soudního řádu; § 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints against final judgments are inadmissible if the appeal was rejected for reasons not involving judicial discretion, and the complaint must be filed within 60 days of the second instance judgment, not the Supreme Court's decision.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility procedural time limits monetary threshold appeal fair trial rights violation Supreme Court discretion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 218 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
§ 243b odst. 5 věta prvá občanského soudního řádu
§ 237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
V této části proto ústavní stížnost jako neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 11. března 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, o ústavní stížnosti M. H., zastoupeného Mgr. Miroslavem Fotrem, advokátem se sídlem 695 01 Hodonín, Na Pískách 3275/3, proti rozhodnutím Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 9 C 823/96 ze dne 6. 11. 2006, Krajského soudu v Brně sp. zn. 44 Co 102/2007 ze dne 6. 4. 2009 a Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4206/2009 ze dne 17. 12. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svým návrhem, jak lze dovodit z jeho obsahu a připojených příloh, napadá v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces.

Jak je patrno z obsahu připojených příloh, bylo rozhodnutím Nejvyššího soudu v záhlaví označeným odmítnuto dovolání stěžovatele směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně shora označenému. Uvedeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zaplacení částky 5.369,- Kč s příslušenstvím, odmítnuto odvolání stěžovatele proti výroku rozsudku soudu I. stupně, jímž byl zamítnut návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli 19 % úrok z prodlení z částky 1.420,- Kč od 1. 2. 1996 do zaplacení; ve výroku o zastavení řízení ohledně částky 1.710,- Kč s přísl. a ve výrocích o náhradě nákladů řízení odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil mu věc v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Dovolání stěžovatele proti označenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto jako nepřípustné podle § 218 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. s odkazem na ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. - ve znění účinném do 30. 6. 2009, podle něhož není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud se nejprve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti v poměru k rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť pouze v případě, že by v této části byla ústavní stížnost důvodná, mohl by se věcně zabývat i rozhodnutími soudů nižších stupňů.

Dovolací soud se samotným meritem věci nezabýval. V odůvodnění svého odmítavého rozhodnutí - na něž lze odkázat - dostatečně vysvětlil, že podmínky přípustnosti dovolání stěžovatele ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. nejsou dány. Dovolací soud tak postupoval v souladu s příslušnými procesními předpisy a zásah do práva stěžovatele na soudní ochranu zaručovaného čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod samotným rozhodnutím dovolacího soudu Ústavní soud neshledal. V této části proto ústavní stížnost jako neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Pokud pak jde o rozhodnutí soudů I. a II. stupně, stěžovatel patrně pokládá ústavní stížnost proti nim směřující za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o jím podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), kterážto podmínka však, jak plyne ze shora uvedeného, kdy Nejvyšší soud prostor pro své uvážení zjevně neměl, v daném případě splněna není. Za uvedeného stavu bylo nutno podle ustanovení § 72 odst. 3 cit. zákona 60ti denní lhůtu k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně odvíjet již ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti dne 28. 1. 2010 nebyla tato zákonná lhůta evidentně dodržena, a proto byla ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím soudů I. a II. stupně v záhlaví označeným podle § 43 odst. 1 písm. b) cit. zákona odmítnuta jako stížnost podaná po lhůtě zákonem stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu