Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 28/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.28.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses complaint that administrative court's one-week bias objection deadline violates fair trial rights.

Geschäftsnummer IV.ÚS 28/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a litigant against the Supreme Administrative Court's dismissal of a bias objection. The applicant argued that the strict one-week deadline for raising bias objections in administrative proceedings violated the right to a fair trial and unequal treatment compared to civil proceedings. The court ruled that the statutory time limit is a legitimate measure to prevent abuse of the bias objection system and does not infringe upon constitutional rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 8 odst. 5 s. ř. s.; The statutory one-week deadline for raising bias objections in administrative proceedings is a valid limitation designed to prevent procedural abuse and does not violate the right to a fair trial or the principle of equality of arms.

Schlagwörter

KI-generiert
administrative procedure bias objection time limit fair trial rights constitutional complaint procedural equality abuse of process

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a domáhá se jeho zrušení.
§ 8 odst. 5 s. ř. s.
Stěžovatel porušení práva na spravedlivý proces napadeným rozhodnutím v podstatě zdůvodňuje tvrzením, že samotné aplikované ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. je protiústavní.
čl. 95 Ústavy
Nejvyššímu správnímu soudu vytýká, že nezkoumal podle čl. 95 Ústavy, zda ustanovení § 8 odst.
§ 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní soud však důvod k postupu podle § 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. neshledal.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Z uvedeného je patrno, že Ústavní soud zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele napadeným usnesením neshledal, a proto jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. března 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. Nao 69/2009 ze dne 4. 11. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a domáhá se jeho zrušení.

Napadeným rozhodnutím, jak patrno z jeho obsahu, byla jako opožděná odmítnuta námitka "podjatosti soudu", vznesená stěžovatelem dne 6. 4. 2009 v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Ca 254/2008, a to v podstatě s odůvodněním, že tato námitka nebyla stěžovatelem uplatněna v týdenní lhůtě, stanovené v ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s., když bylo zjištěno, že o důvodech, v nichž stěžovatel podjatost soudců městského soudu spatřuje, se dověděl více jak měsíc před tím, než námitku podjatosti vznesl.

Tento postup považuje stěžovatel za protiústavní. Je přesvědčen o tom, že pokud je právo na nestranný a nezávislý soud základem práva na spravedlivý proces, nemůže zákon takto založené právo na soudní ochranu omezit jeho zánikem uplynutím doby. Podmínění práva účastníků správního soudního řízení na nezávislý a nestranný soud v ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. lhůtou jednoho týdne pro podání námitek podjatosti soudu porušuje podle něj i "právo na rovnost účastníků v řízení před soudem, ve vztahu k účastníkům občanského soudního řízení", neboť, jak dále uvádí, občanský soudní řád takové omezení práva na nezávislý a nestranný soud nemá. Nejvyššímu správnímu soudu vytýká, že nezkoumal podle čl. 95 Ústavy, zda ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, sám stěžovatel však návrh na zrušení tohoto ustanovení - s odkazem na možnosti Ústavního soudu - nepodal.

Poté, co se seznámil s argumentací ústavní stížnosti a obsahem napadeného usnesení, dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost není důvodná.

Stěžovatel porušení práva na spravedlivý proces napadeným rozhodnutím v podstatě zdůvodňuje tvrzením, že samotné aplikované ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. je protiústavní. Ústavní soud však důvod k postupu podle § 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. neshledal. Ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. není v rozporu s právem na nestranný a nezávislý soud, pouze upravuje způsob uplatnění námitky podjatosti a, pokud toto uplatnění časově omezuje, činí tak evidentně z toho důvodu, aby nedocházelo ke zneužívání námitek podjatosti k protahování řízení. Stěžovatel se také mýlí ve svých předpokladech, z nichž dovozuje nerovnost mezi účastníky správního a občanskoprávního řízení. Občanský soudní řád obsahuje rovněž časové omezení možnosti uplatnění námitky podjatosti, a to ve svém v ustanovení § 15a odst. 2 (konečně obdobné omezení má i zákon o Ústavním soudu v ustanovení § 37 odst. 1). Ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s. bylo pak, jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu, na něž lze zcela odkázat, použito a vyloženo způsobem, v němž Ústavní soud protiústavnost neshledal, závěry tam uvedené navazují na skutková zjištění o tom, kdy se stěžovatel o důvodech, v nichž spatřuje podjatost soudců městského soudu, dověděl, přičemž tato skutková zjištění stěžovatel ve stížnosti ani nezpochybňuje. Z uvedeného je patrno, že Ústavní soud zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele napadeným usnesením neshledal, a proto jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Pokud jde o námitku podjatosti soudce JUDr. Pavla Rychetského, vznesenou v tomto řízení, tato byla formulována jen in eventum, pro případ, že by mu příslušelo v souvislosti s řízením o této stížnosti provedení jakéhokoliv úkonu, a jelikož ten nenastal, Ústavní soud se jí nezabýval.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. března 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu