Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3303/09 ECLI:CZ:US:2010:3.US.3303.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies in administrative proceedings.

Geschäftsnummer III.ÚS 3303/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a mayor's decision regarding a conflict of interest. The applicant argued violations of fundamental rights, but the Court found that he failed to exhaust all available legal remedies provided by the administrative and judicial system. Consequently, the Court ruled that the constitutional court acts only as a last resort when other legal protections have been fully utilized.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; The constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility subsidiarity principle administrative proceedings conflict of interest ultima ratio legal protection hierarchy

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl pro její nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Dle stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. Š., zastoupeného Mgr. Annou Kovářovou, advokátkou v Jihlavě, Telečská 7, proti usnesení primátora statutárního města Jihlavy ze dne 11. 2. 2009 č. j. P/222/2009 a rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 7. 5. 2009 č. j. KUJI 34386/2009, sp. zn. PS 1207/2009 PS/P/AS/2, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou dne 21. 12. 2009 a řádně doplněnou dne 22. 2. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Dle stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Z předložených kopií napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že primátor napadeným usnesením rozhodl v řízení o přestupku k námitce podjatosti vznesené stěžovatelem tak, že dvě úřední osoby nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci přestupku. Stěžovatel podal odvolání, na jehož základě krajský úřad napadeným rozhodnutím usnesení primátora zrušil a řízení zastavil.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Z citovaného ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti a zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci; na tyto zásady Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje.

Ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení. Přípustnost ústavní stížnosti není dána tam, kde je tvrzenému právu poskytnuta ochrana celým právním řádem, tj. především před obecnými soudy (včetně soudů správního soudnictví).

Z výše uvedených zjištěných skutečností se podává, že stěžovatel ústavní stížností napadá rozhodnutí správních orgánů, předmětem jejichž posuzování byla námitka podjatosti úředních osob vznesená stěžovatelem v rámci projednávání přestupku. Právní řád České republiky však stěžovateli poskytuje jiné procesní prostředky ochrany jeho práv, resp. právní prostředky, kterými lze napadnout rozhodnutí správních orgánů k ochraně veřejných subjektivních práv stěžovatele. Takové prostředky však stěžovatel v dané věci evidentně nevyčerpal. Ústavní soud přitom nastupuje jako ultima ratio až tam, kde neposkytly ochranu právům jiné orgány veřejné moci (včetně soudů).

S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl pro její nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2010

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu