Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of lawyer representation and formal defects.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's request to annul a Supreme Court decision due to the absence of a lawyer and formal filing errors. Although the applicant repeatedly ignored prior warnings about mandatory legal representation, the Court deemed further individual reminders ineffective given consistent past refusals. Consequently, the Court dismissed the complaint under § 43(1)(a) of the Constitutional Court Act, noting that the applicant's conduct rendered the defect irreparable.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a complaint without a hearing when the applicant fails to comply with mandatory lawyer representation and formal requirements, provided the applicant has repeatedly ignored prior warnings and the defect cannot be remedied.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti J. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009 č. j. 20 Cdo 4843/2009-61, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 2. 2010, se navrhovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu a současně "nařídil projednat ... podané dovolání 17. 10. 2008". Činí tak, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem (stejně jako formální a obsahové náležitosti návrhu), volí, ačkoli byl opakovaně poučen o této podmínce řízení a postupu vedoucímu k jejímu splnění, jakož i o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 56/06
,
II. ÚS 256/06
,
II. ÚS 2521/07
,
I. ÚS 3016/07
,
III. ÚS 272/08
,
I. ÚS 3040/08
).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve stěžovatelových věcech opakovaně), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2010
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj