Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 3384/09 ECLI:CZ:US:2010:4.US.3384.09.2 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as it lacks jurisdiction to review merits of criminal prosecution initiation.

Geschäftsnummer IV.ÚS 3384/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Supreme Public Prosecutor's Office's decision to dismiss her appeal regarding the initiation of criminal proceedings. The applicant argued that the lengthy and targeted investigation violated her rights under Article 6 of the ECHR and the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court ruled that it lacks the authority to substantively review the justification for initiating criminal proceedings, a power reserved exclusively for judicial and prosecutorial organs.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court is not empowered to review the merits of decisions to initiate criminal proceedings or to express opinions on the justification of such proceedings, as this falls exclusively within the jurisdiction of the competent organs active in criminal proceedings.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court jurisdiction initiation of criminal proceedings merits review limitation Article 6 ECHR rights prosecutorial oversight powers

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Jeho zamítavým rozhodnutím se cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl.
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
§ 147 odst. 1 trestního řádu
§ 174 odst. 1 trestního řádu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 16. února 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelky E. Ž., zastoupené JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 17, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 12. 10. 2009 sp. zn. 5 NZT 21/2001, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí, jímž Nejvyšší státní zastupitelství zamítlo stížnost proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky - Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru korupce a ochrany zájmů Evropské unie, kterým bylo zahájeno její trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 a 5 trestního zákona. Uvedla, že si je vědoma nálezu Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 511/02

ze dne 3. 7. 2003, v němž bylo mj. vysloveno, že mu nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné (meritorní) stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a vyjadřovat se k opodstatněnosti toho kterého trestního stíhání, když jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení, je však přesvědčena o tom, že takové řízení je samo o sobě nejintenzivnějším zásahem do integrity člověka, který může stát vyvinout, a každá osoba má právo domáhat se ústavněprávní ochrany již ve stádiu přípravného řízení, zejména když je z okolností případu zjevné, že jde o evidentní překračování pravomoci orgánů činných v trestním řízení, které je dlouhodobé a cíleně zaměřené proti ní a případně dalším osobám.

V ústavní stížnosti popsala průběh trestního stíhání, zahájeného proti ní 8. 1. 2002, postup Vrchního státního zastupitelství v Praze, k němuž podala proti tomu stížnost, dále pak postup soudu I. stupně, který ji uznal vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 trestního zákona, jakož i Vrchního soudu v Praze, jenž na základě odvolání rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil vrchnímu státnímu zastupitelství k dalšímu řízení. Rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že se soud I. stupně dopustil procesních pochybení, a že příslušné orgány v přípravném řízení postupovaly v přímém rozporu se zákonnými ustanoveními, v důsledku čehož nebylo trestní stíhání obžalovaných řádně zahájeno, a jedná se tak o procesní vadu, která je v řízení před soudem neodstranitelná.

Přestože poté policejní orgán neudělal žádné nové prověřování, bylo vydáno usnesení o zahájení jejího trestního stíhání, proti němu podala stížnost, ve které poukázala nejen na svou činnost v Komerční bance a. s., nýbrž i na délku doby, po kterou její stíhání probíhá, když s ohledem na to namítla jeho promlčení. Nejvyšší státní zastupitelství nevzalo zřetel na vady prvního usnesení o zahájení jejího trestního stíhání, které sama považuje za nulitní, a vyslovilo názor, že k promlčení nedošlo.

Jeho zamítavým rozhodnutím se cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní státní zastupitelství opodstatněně zamítlo její stížnost, když přezkoumalo v souladu s § 147 odst. 1 trestního řádu správnost výroků napadeného usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatelky (včetně dalších osob současně stíhaných), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Na základě obsáhlého odůvodnění usnesení nutno konstatovat, že v rozhodnutí Nejvyšší státní zastupitelství dostálo jak své povinnosti dbát zájmů státu, tak povinnosti vykonávat dozorčí činnost nad zákonností přípravného řízení dle § 174 odst. 1 trestního řádu a nebylo shledáno, že by při výkonu zákonem svěřené dozorčí činnosti postupovalo s libovůlí či svévolí. Nutno zdůraznit, že Ústavní soud však není oprávněn meritorně posuzovat důvodnost těch námitek stěžovatelkou uplatněných, v nichž poukazuje na okolnosti, za kterých působila a plnila povinnosti v Komerční bance, a. s., na délku probíhajícího řízení a promlčení jejího stíhání, když přezkoumávat po věcné stránce rozhodnutí o zahájení trestního řízení a vyjadřovat se k opodstatněnosti trestního stíhání (či jeho promlčení) náleží výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení (nález Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 511/02

).

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. února 2010

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu