Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3205/09 ECLI:CZ:US:2010:3.US.3205.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal on judge impartiality due to lack of bias from administrative record. The court rejects the claim that a judicial note created a conflict of interest. The decision upholds the lower court's finding of no bias. The court rules that the administrative record does not constitute grounds for recusal. The claim fails because no actual bias exists. The appeal is rejected as unfounded. The court finds no constitutional violation. The decision confirms the lower court's ruling. The claim is dismissed without merit.

Geschäftsnummer III.ÚS 3205/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against a regional court decision rejecting a recusal motion. The applicant argued that a judicial administrative record from 2005 created a conflict of interest, preventing the judge from impartially handling a retrial case. The court determined that the record merely documented facts reported by court staff and did not establish a personal relationship or bias. Consequently, the court ruled that the lower court's decision did not violate constitutional rights and dismissed the appeal.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30 of the Criminal Procedure Act; The court held that an administrative record documenting factual observations does not constitute grounds for recusal unless it objectively and subjectively demonstrates a relationship preventing impartial adjudication.

Schlagwörter

KI-generiert
judicial impartiality recusal motion administrative record conflict of interest constitutional complaint Czech Criminal Procedure Act bias determination

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 30 of the Criminal Procedure Act
§ 43 paragraph 2 letter a) of the Act No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 11. února 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. K., zastoupeného Mgr. Michalem Pokorným, advokátem v Praze 2, Kateřinská 522/21, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2009 č. j. 4 To 679/2009-364, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností ze dne 11. 12. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2009 č. j. 4 To 679/2009-364. Dle stěžovatele bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z předložené kopie napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích č. j.

3 T 54/2005-355 pravomocně odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví a výtržnictví. Podáním ze dne 15. 5. 2009 se stěžovatel domáhal obnovy řízení; věc byla přidělena soudkyni JUDr. Kolářové. Stěžovatel proti soudkyni uplatnil námitku podjatosti z důvodu, že tato soudkyně rozhodovala v jiné jeho trestní věci a také z důvodu, že ve věci sp. zn. 3 T 54/2005 pořídila dne 27. 10. 2005 úřední záznam, v souvislosti s nímž bylo později zahájeno trestní stíhání stěžovatele a stěžovatel byl (pod sp. zn. 4 T 72/2006) uznán vinným trestným činem podplácení. Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31. 7. 2009 č. j. 3 T 54/2005-355 bylo rozhodnuto, že soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci obnovy řízení. Stěžovatel podal stížnost, jež byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2009 č. j. 4 To 679/2009-364 zamítnuta. Soudy dospěly k závěru, že nebyly splněny podmínky dle § 30 trestního řádu pro vyloučení soudkyně z věci, neboť uvedená soudkyně nerozhodovala žádnou jinou trestní věc stěžovatele kromě věci sp. zn. 3 T 54/2005, nemá žádný vztah k věci nebo ke stěžovateli či dalším osobám ve věci, sepsání úředního záznamu nenaznačuje žádný nepřátelský vztah soudkyně vůči stěžovateli, soudkyně plnila jen svou povinnost a zaznamenala podstatné okolnosti, o nichž byla seznámena pracovnicí soudu, nešlo o subjektivní údaje, které by byly nepravdivé.

V ústavní stížnosti stěžovatel znovu uvedl, že považuje úřední záznam soudkyně ze dne 27. 10. 2005 za důvod její podjatosti, neboť byl v jeho důsledku obžalován a odsouzen. Stěžovatel uvedl, že se nejednalo o výkon soudní působnosti v rámci vyřizování věci (úkonů trestního řízení), ale šlo o úkon dle § 8 odst. 1 věta druhá trestního řádu (povinné oznámení orgánem skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu), čímž se soudkyně dostala do takového vztahu ke stěžovateli, že "lze mít pochybnosti, že pro poměr k němu nemůže nestranně rozhodovat".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že není další instancí obecného soudnictví, ale orgánem ochrany ústavnosti, který může zasáhnout do činnosti obecných soudů pouze pokud dojde k závěru, že došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. V dané věci však vybočení z ústavních kautel nic nenasvědčuje.

Stěžovatel namítl podjatost soudkyně z důvodu výše zmíněného úředního záznamu. Ústavní soud si vyžádal od krajského soudu kopii příslušného úředního záznamu ze dne 27. 10. 2005. Z kopie tohoto záznamu i z napadeného rozhodnutí krajského soudu je zřejmé, že krajský soud se stížností stěžovatele proti rozhodnutí o nevyloučení soudkyně řádně zabýval a své závěry jasně a srozumitelně odůvodnil, tyto odpovídají jak zákonné úpravě (smyslu institutu vyloučení soudce pro podjatost a jeho obvyklému a ústavně konformnímu výkladu), tak znění/obsahu úředního záznamu. Krajský soud dospěl k závěru, že soudkyně nemá žádný negativní poměr ke stěžovateli; v tomto závěru neshledává Ústavní soud žádnou protiústavnost. Ze záznamu je zřejmé, že soudkyně toliko věcně (bez subjektivního zabarvení či nějakých vlastních závěrů nebo hodnocení) sepsala to, co jí bylo sděleno jinou pracovnicí soudu. Soudkyně pouze plnila svou úřední povinnost dle § 8 odst. 1 trestního řádu. Je třeba uvést, že stěžovatel namítá podjatost této soudkyně ve věci obnovy řízení sp. zn. 3 T 54/2005, ve které nemá soudkyně postavení osoby svědka ani osoby poškozené, není také ke stěžovateli v poměru příbuzenském či obdobném (to stěžovatel ostatně ani netvrdí), a nevyplývá zde (ani z úředního záznamu) rovněž to, že by soudkyně měla ke stěžovateli vztah přátelský či nepřátelský. Úřední záznam byl předmětem následného posouzení věci sp. zn. 4 T 72/2006, tedy věci jiné, kterou soudkyně neprojednávala ani nerozhodovala. Stěžovatelovo tvrzení ani dle názoru Ústavního soudu nevypovídá o naplnění podmínek pro užití institutu podjatosti soudce, kdy by bylo ze všech rozhodujících okolností věci jasně patrné, že zde nějaký vztah ve smyslu § 30 trestního řádu skutečně existuje a jde o vztah takového charakteru, který subjektivně i objektivně brání soudkyni přistupovat k věci obnovy řízení sp. zn. 3 T 54/2005 nezaujatě a rozhodovat nestranně a spravedlivě, čímž vyvolává oprávněné pochybnosti o nepodjatosti soudkyně.

Jelikož se krajský soud námitkami stěžovatele dostatečně zabýval a v jeho závěrech nelze shledat protiústavní vybočení, postupoval Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. února 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu