Constitutional Court dismisses appeal for exhaustion of remedies due to withdrawn appeal. Stěžovatelka withdrew appeal, violating exhaustion requirement. Court rejects constitutional complaint as inadmissible.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint, ruling it inadmissible due to failure to exhaust legal remedies. Although the applicant filed an appeal against the district court's conviction and sentence, she subsequently withdrew it, preventing the court from reaching a final judgment on the merits. The court held that exhausting remedies requires not only filing an appeal but also obtaining a final decision, which was impossible here because the applicant voluntarily withdrew her only available remedy.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies, meaning the finality of the proceedings must be achieved before seeking constitutional review.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. S., zastoupené JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem v Praze 2, Hálkova 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 4. 2009 sp. zn. 9 T 461/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 11. 2009 a doplněnou podáními ze dne 7. 11. 2009 a 20. 12. 2009, stěžovatelka navrhuje zrušit shora označený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 a "všechny rozsudky mu předcházející". Napadeným rozsudkem obvodního soudu byla stěžovatelka uznána vinnou pokusem trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d), e), odst. 3 písm. a) tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, a odsouzena k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Stěžovatelka uvádí, že proti tomuto rozsudku obvodního soudu podali odvolání do výroku o trestu, a to proti zařazení do věznice s ostrahou. Odvolání podal také její obhájce a státní zástupce. Stěžovatelka své odvolání vzala dne 26. 8. 2009 zpět. V ústavní stížnosti uvádí, že toto zpětvzetí odvolání nenaplňuje "výslovnost zpětvzetí odvolání obhajoby a že se nevztahuje na odvolání podané advokátem". Z tohoto důvodu namítá nesprávnost neúčasti obhajoby na veřejném zasedání konaném dne 9. 9. 2009 a 21. 9. 2009.
Stěžovatelka dále tvrdí, že došlo k porušení jejího základního práva na soudní a jinou právní ochranu dle Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod a práva na řádný proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K porušení těchto základních práv mělo dle stěžovatelky dojít v důsledku následujících skutečností. Průběh dokazování a skutkové závěry soudu prvního stupně byly založeny na tendenční výpovědi pouze jediného svědka, a to policisty, který z titulu svého povolání nemůže být považován za zcela nestranného. Formulace tohoto svědka při podání vysvětlení o romských ženách nese dle stěžovatelky jasné rysy rasového podtextu. Stěžovatelka dále nesouhlasí s výší uloženého trestu a namítá, že nedošlo k prokázání společenské nebezpečnosti předmětného skutku. Uvádí, že soud prvního stupně vůbec nepřihlížel k její možné nepříčetnosti v době spáchání skutku, neboť v té době byla pod vlivem návykové látky. Nesouhlasí také s posouzením skutku jako činnosti organizované skupiny, které významně zhoršilo procesní i hmotněprávní postavení všech obžalovaných.
Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 2 vytýká, že při rozhodování o trestu dostatečně nezhodnotil pozitivní změnu její osobnosti, čímž došlo ke snížení míry společenské nebezpečnosti spáchaného skutku. Stěžovatelka dokládá tuto skutečnost zprávou o své účasti v programu Drogové služby ve vězeních o. s. Laxus, kterou přiložila k ústavní stížnosti.
V další části ústavní stížnosti stěžovatelka upozorňuje na problematiku postavení romské komunity v ČR, a to jak z hlediska historického, tak i z pohledu současných problémů, s nimiž se členové této komunity potýkají. Srovnává postavení Romů s postavením jiných menšinových skupin v různých státech a apeluje na přijetí nových postupů, jež by nevedly ke kriminalizaci příslušníků etnických menšin.
Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat věcnými námitkami, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Jak uvádí stěžovatelka v ústavní stížnosti a jak vyplývá i z obsahu přiloženého rozhodnutí Městského soudu v Praze, stěžovatelka podala proti ústavní stížností napadenému rozsudku odvolání, jež vzala písemným podáním, doručeným Městskému soudu v Praze dne 2. 9. 2009 zpět, a usnesením ze dne 9. 9. 2009 sp. zn. 8 To 310/2009 Městský soud v Praze podle ustanovení § 250 odst. 4 tr. řádu vzal zpětvzetí odvolání na vědomí.
V projednávaném případě ústavní stížnost směřovala proti v záhlaví označenému rozhodnutí soudu prvního stupně o vině a trestu, které však není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Posledním prostředkem ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je odvolání proti napadenému rozsudku, které stěžovatelka sice podala, avšak poté vzala zpět. Pojem "vyčerpání" však znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. Stěžovatelka měla možnost využití řádného opravného prostředku (odvolání), v němž mohla uplatnit námitky, které vznáší v ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, resp. vzala své odvolání zpět, je její ústavní stížnost nepřípustná.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její nepřípustnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2010
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu