Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 3308/09 ECLI:CZ:US:2010:4.US.3308.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for attempting to annul a law without first filing a valid constitutional complaint.

Geschäftsnummer IV.ÚS 3308/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the petitioner's request to annul the Law on Professional Soldiers. The petitioner argued that the law's valuation rules violated democratic principles, but the Court found the filing procedurally invalid. Since the petitioner failed to first file a constitutional complaint against a specific administrative decision, the Court could not entertain the abstract challenge to the statute itself.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 64 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A request to annul a law must be filed together with a constitutional complaint against a specific, individualized act of public authority; without such a complaint, the request is inadmissible.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint annulment of law procedural admissibility individualized act public authority democratic state legal principles

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 64 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Dle § 64 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), lze návrh na zrušení zákona podat společně s ústavní stížností za podmínek uvedených v § 74 téhož předpisu.
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Nezbytným předpokladem pro vznesení takového návrhu je ovšem existence ústavní stížnosti, směřující vůči konkrétnímu a ve vztahu k osobě stěžovatele individualizovanému zásahu orgánu veřejné moci [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu
c) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické v právní věci navrhovatele Ing. V. N., zastoupeného JUDr. Ivanou Šlehoferovou, advokátkou se sídlem nám. J. Seiferta 238, Kralupy nad Vltavou, o návrhu na zrušení zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 4. 12. 2009 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení, označený jako „ústavní stížnost“, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 221/1999 Sb.“). Svůj návrh odůvodnil tvrzením, že zmíněný právní předpis stanoví ve svém § 137 pro valorizaci výsluhového příspěvku odlišná pravidla než ta, která byla uvedena v příloze rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 28. 6. 1993, jímž byl navrhovateli, tehdy ještě na základě zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, výsluhový příspěvek přiznán. Navrhovatel považoval stav, kdy se pravidla stanovená zákonem č. 221/1999 Sb. aplikují i na výsluhové příspěvky přiznané dle předchozí právní úpravy, za rozporný se základními principy demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 a čl. 3 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhl, aby Ústavní soud rozhodl jak výše uvedeno.

Poté, co se Ústavní soud s obsahem návrhu seznámil, shledal, že tento byl podán osobou zjevně neoprávněnou. Dle § 64 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), lze návrh na zrušení zákona podat společně s ústavní stížností za podmínek uvedených v § 74 téhož předpisu. Nezbytným předpokladem pro vznesení takového návrhu je ovšem existence ústavní stížnosti, směřující vůči konkrétnímu a ve vztahu k osobě stěžovatele individualizovanému zásahu orgánu veřejné moci [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jinými slovy řečeno, aby se navrhovatel mohl domáhat zrušení zákona (jiného právního předpisu), musel by nejprve podat ústavní stížnost, v níž by napadl konkrétní rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci, k němuž došlo v důsledku aplikace napadeného právního předpisu a jímž bylo současně neoprávněně zasaženo do jeho ústavně zaručených práv. Jelikož navrhovatel takto nepostupoval a napadl pouze samotný právní předpis, přestože dle ustálené judikatury Ústavního soudu existence právního předpisu sama o sobě předmětem ústavní stížnosti být nemůže, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. c) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Pouze pro úplnost Ústavní soud podotýká, že nepřehlédl vady předložené plné moci, spočívající v absenci výslovného zmocnění k zastupování před Ústavním soudem (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a absenci údaje o datu jejího udělení, nicméně vzhledem k tomu, že návrh byl meritorně neprojednatelný, již navrhovatele nevyzýval k jejich odstranění, neboť na konečném výsledku řízení by se tak nemohlo nic změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu