Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 3222/09 ECLI:CZ:US:2010:2.US.3222.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded due to prior identical rulings and established precedent.

Geschäftsnummer II.ÚS 3222/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as manifestly unfounded without a hearing. The applicant argued violations of fair trial and property rights, but the Court found the matter had already been resolved in multiple prior decisions involving identical legal questions and arguments. Bound by its own established jurisprudence and the principle of legal certainty, the Court refused to revisit the same issues, citing its previous rulings on restitution law and the prohibition of judicial arbitrariness.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod: Ústavní soud je vázán svými vlastními rozhodnutími a nemůže bez specifických podmínek překonávat svou judikaturu, čímž je chráněn ústavní pořádek a právo na zákonného soudce.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal manifestly unfounded legal certainty principle binding precedent judicial arbitrariness prohibition restitution law interpretation fair trial rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Law No. 99/1963 Coll. on the Civil Procedure Code
Charter of Fundamental Rights and Freedoms
European Convention on Human Rights

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele J. A. H., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, se sídlem Komenského 241, 500 03 Hradec Králové, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2009, č. j. 28 Cdo 3278/2009-342, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základních práv garantovaných v čl. 6 odst. 1, a v čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), v čl. 1 Prvního dodatkového protokolu k Úmluvě, a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Usnesením Nejvyššího soudu bylo podle § 243b odst. 5 věty první a podle § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuto dovolání stěžovatele jako nepřípustné. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí pouze odkázal na ustálenou judikaturu obecných soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2009, č. j. 28 Cdo 2223/2007-184).

Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud v prvé řadě zjistil, že po právní stránce zcela totožné věci stěžovatele řešil již ve svém usnesení

sp. zn. II. ÚS 2662/09

ze dne 18. listopadu 2009, usnesení

sp. zn. I. ÚS 2664/09

ze dne 20. října 2009, usnesení

sp. zn. IV. ÚS 682/09

ze dne 17. září 2009, a v usnesení

sp. zn. I. ÚS 1956/09

ze dne 8. září 2009.

Stěžovatel shodně se svými předchozími podáními v podstatě polemizuje s aplikací závěrů obsažených zejména ve stanovisku Ústavního soudu (Pl. ÚS - st. 21/05) na svou věc. Ústavnímu soudu však nezbývá než právě na toto stanovisko, dle něhož žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství, poukázat. Výše uvedeným stanoviskem byl tedy při rozhodování této ústavní stížnosti II. senát Ústavního soudu vázán a ani dnes nelze nalézt důvod k překonání zmíněného stanoviska. Jak totiž bylo zřetelně vyjádřeno v nálezu ve věci

sp. zn. Pl. ÚS 11/02

: "(...) nemá-li se sám Ústavní soud jako ústavní orgán, tj. orgán veřejné moci, dopouštět libovůle, jejímuž zákazu je sám také podroben, neboť i Ústavní soud, či právě on, je povinen respektovat rámec ústavního státu, v němž je výkon libovůle orgánům veřejné moci striktně zapovězen, musí se cítit vázán svými vlastními rozhodnutími, která může svou judikaturou překonat jen za určitých podmínek. Tento postulát lze přitom charakterizovat jako podstatnou náležitost demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR)" (Sb. n. u., sv. 30, str. 309).

Ústavní soud rovněž neshledal, že by v projednávané věci došlo k porušení práva na zákonného soudce tím, že věc nebyla předložena k posouzení předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru. Nejvyšší soud již ve svém usnesení sp. zn. 28 Cdo 4983/2008 odůvodnil, proč se rozhodl předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru nepoložit, přičemž se jednalo o věc stěžovatele s totožnou právní argumentací. Přestože Nejvyšší soud v nyní napadeném rozhodnutí přímo neodkazuje na odůvodnění tohoto usnesení, je nepochybné, že z argumentace v něm obsažené vychází.

Pro bližší odůvodnění pak Ústavní soud odkazuje na svá předešlá rozhodnutí v řízeních o ústavních stížnostech stěžovatele, ve kterých byly řešeny prakticky totožné otázky a ve kterých stěžovatel Ústavnímu soudu předložil zcela totožnou argumentaci jako v nyní projednávané věci (viz usnesení

sp. zn. I. ÚS 2664/09

ze dne 20. října 2009, usnesení

sp. zn. IV. ÚS 682/09

ze dne 17. září 2009 a usnesení

sp. zn. I. ÚS 1956/09

ze dne 8. září 2009, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu