Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 3111/09 ECLI:CZ:US:2010:4.US.3111.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against administrative court decisions as procedural remedies remain available.

Geschäftsnummer IV.ÚS 3111/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaints filed by two women against administrative court rulings denying their widow's and orphan's pensions. The applicants argued that the Supreme Administrative Court failed to address specific arguments and did not decide in an enlarged senate, while also requesting a stay of execution. The court determined that the appealed decisions were procedural rulings remanding cases for retrial rather than final merits judgments, rendering them inadmissible under the principle of exhaustion of remedies.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; Procedural decisions remanding cases for retrial are inadmissible subjects of constitutional review as they do not constitute final merits judgments, and requests for stay of execution are accessory in nature.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies procedural vs merits judgment constitutional complaint admissibility stay of execution request administrative law review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2010 o ústavní stížnosti 1) D. S. a 2) M. P., obou zastoupených JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou, AK se sídlem Na Pankráci 1724, 140 00 Praha 4, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2009 čj. 3 Ads 49/2009-95 a ze dne 29. 10. 2009 čj. 3 Ads 50/2009-89, spojené s návrhem na odklad jejich vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podanou ústavní stížností se stěžovatelky s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a porušení čl. 1 Ústavy domáhaly zrušení shora označených rozsudků Nejvyššího správního soudu vydaných v řízení o žalobách proti rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení, jimiž byly zamítnuty jejich žádosti o přiznání vdovského a sirotčího důchodu.

Stěžovatelky zrekapitulovaly dosavadní průběh a výsledky správních a soudních řízení, ve kterých se domáhaly přiznání vdovského [stěžovatelka 1)] a sirotčího důchodu [stěžovatelka 2)] po zemřelém L. S. Nejvyššímu správnímu soudu vytkly, že se řádně nevypořádal s námitkami, které uplatnily ve vyjádření ke kasační stížnosti žalované České správy sociálního zabezpečení, a že o kasační stížnosti nerozhodl v rozšířeném senátu. Podrobně argumentovaly i k charakteru Evropského zákoníku sociálního zabezpečení a k Úmluvě o minimální normě sociálního zabezpečení a oponovaly výkladu, jenž k těmto normám zaujal Nejvyšší správní soud. V ústavní stížnost uplatnily i argumentaci, která byla obsahem jejich vyjádření ke kasační stížnosti České správy sociálního zabezpečení, a vyjádřily přesvědčení, že rozhodnutí Krajského soudu v Brně byla věcně správná. S ústavní stížností stěžovatelky spojily návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozsudků.

Z ústavní stížnosti, jakož i napadených rozsudků k ní přiložených, vyplynulo, že Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žádost stěžovatelky 1) o vdovský důchod a žádost stěžovatelky 2) o sirotčí důchod. Žaloby proti těmto rozhodnutím Krajský soud v Brně zamítl rozsudky ze dne 31. 7. 2007 sp. zn. 22 Cad 112/2006 a 22 Cad 113/2006. Ke kasační stížnosti stěžovatelek Nejvyšší správní soud rozhodnutí správního soudu I. stupně zrušil rozsudky ze dne 31. 3. 2008 sp. zn. 3 Ads 13/2008 [ve věci stěžovatelky 1)] a ze dne 13. 3. 2008 sp. zn. 3 Ads 14/2008 [ve věci stěžovatelky 2)]. Krajský soud v Brně vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu nově rozhodl tak, že rozsudkem ze dne 29. 1. 2009 sp. zn. 22 Cad 141/2008 rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věci stěžovatelky 1) zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení, rozsudkem ze dne 27. 2. 2009 sp. zn. 22 Cad 142/2008 rozhodl stejně ve věci stěžovatelky 2). Ke kasační stížnosti České správy sociálního zabezpečení Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadenými rozsudky sp. zn. 3 Ads 49/2009 [ve věci stěžovatelky 1)] a sp. zn. 3 Ads 50/2009 [ve věci stěžovatelky 2)] rozsudky Krajského soudu v Brně opakovaně zrušil a obě věci vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu pojednání věci, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti. Projednávaný návrh byl sice podán včas oprávněnými navrhovatelkami, avšak nebyl shledán přípustným.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. např. nález

sp. zn. III.ÚS 62/95

, Sb. n. u., sv. 4, str. 243). Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s čl. 4 Ústavy, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů; Ústavní soud tak v této souvislosti představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.

Z tohoto pravidla Ústavní soud ve své rozhodovací praxi sice připustil výjimky spočívající v tom, že lze napadat i pravomocná rozhodnutí, která uzavírají určitou část řízení (např. vazební rozhodnutí v trestním řízení) nebo která řeší dílčí procesní otázku, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (např. v konkurzním řízení); to však pouze pokud jsou taková rozhodnutí způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele a pokud je námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod koncentrována jen do tohoto stádia řízení nemohla by již být v rámci dalšího řízení (např. při uplatňování procesních prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna (srov. Wagnerová E., Dostál M., Langášek T., Pospíšil I., Zákon o Ústavním soudu s komentářem, Praha, ASPI, 2007, str. 381 a násl., Filip J., Holländer P., Šimíček V., Zákon o Ústavním soudu, Komentář, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2007, str. 556). Takovou výjimku však projednávaný případ nepředstavuje.

Procesní rozhodnutí, jímž bylo zrušeno rozhodnutí soudu nižšího stupně a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, představuje nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládající nepřípustnost ústavní stížnosti (k tomu srov. též např. usnesení

sp. zn. I.ÚS 164/04

, dostupné v el. podobě na http://nalus.usoud.cz, jakož i nálezy

sp. zn. IV.ÚS 290/03

, Sb. n. u., sv. 32, str. 321, či

sp. zn. IV.ÚS 158/04

, tamtéž sv. 37 str. 31). Tentýž závěr stíhá i návrh na odklad vykonatelnosti takového rozhodnutí, neboť jde o návrh akcesorické povahy.

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2010

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj