Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 3197/09 ECLI:CZ:US:2010:2.US.3197.09.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of administrative and ordinary court remedies.

Geschäftsnummer II.ÚS 3197/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint against administrative decisions regarding a traffic violation. The applicant argued the facts were incorrectly assessed, but the Court found she had not exhausted available remedies. The Court ruled that administrative penalties are subject to administrative court review and that the applicant failed to file the required administrative lawsuit before seeking constitutional protection.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně práva, které mu zákon poskytuje.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint administrative penalty administrative court review procedural prerequisites non-exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod.
§ 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
§ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelky PhDr. A. Š., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí ÚMČ Brno-Královo Pole, Komise pro projednávání přestupků, sp. zn. 0814104/2030/PRE/0130/012, rozhodnutí MMB, Odboru vnitřních věcí, sp. zn. 3220/OVV/MMB/0179259/2009 a KÚ JmK, Odbor správní, ze dne 24. 11. 2009 sp. zn. S-JMK 135870/2009/OSP, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 12. 2009, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí správních orgánů.

Z ústavní stížnosti Ústavní soud seznal, že napadená rozhodnutí správních orgánů byla vydána v rámci správního řízení před těmito orgány a bylo jimi rozhodnuto o přestupku stěžovatelky, kterého se měla dopustit na lékařském pracovišti své sestry MUDr. A. K. při řešení rodinné rozepře. Z obsahu ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatelka nesouhlasí z hodnocením skutkových okolností, za kterých mělo k údajnému přestupku dojít, přičemž rozhodnutí správních orgánu označila za chybná a cynická.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z pojmových znaků ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.

Ústavní soud musí v dané věci konstatovat, že rozhodování o přestupcích je rozhodováním v rámci správního řízení, které podléhá přezkumu v rámci správního soudnictví na základě podání správní žaloby ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Není tedy pochyb, že se stěžovatelka mohla domáhat ochrany svých práv v řízení před obecnými soudy. Této možnosti, jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatelka v době před podáním ústavní stížnosti nevyužila.

Ústavní soud má z výše uvedených důvodů za to, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 12. ledna 2010

Stanislav Balík

soudce zpravodaj