Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding customs duty dispute.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the taxpayer against customs decisions. The applicant argued that repeated, unfounded customs inspections violated his fundamental rights and exceeded legal competence, claiming he could not respond to post-verification proceedings under Protocol No. 4. The court determined the complaint was clearly unfounded because lower authorities and courts had already thoroughly addressed the arguments, confirming that vehicles could not be considered 'originating' when German customs authorities doubted the origin declaration. Consequently, the court ruled that the applicant merely repeated previous arguments without new grounds, leading to the rejection of the complaint under the relevant statutory provision.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court; Law No. 337/1992 Coll. on Tax Administration; The Constitutional Court's function is limited to protecting constitutionality, not ordinary legality, and it dismisses complaints as clearly unfounded when lower authorities have already adequately addressed the arguments without violating fundamental rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem Teplice, J. V. Sládka 1363/2, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2009, čj. 15 Ca 112/2007 - 260, rozhodnutím Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2007, čj. 2075/07-2001-21-1, čj. 2075/07-2001-21-2, čj. 2075/07-2001-21-3, čj. 2075/07-2001-21-4, čj. 2075/07-2001-21-5, čj. 2075/07-2001-21-6, čj. 2075/07-2001-21-7, čj. 2075/07-2001-21-8, čj. 2075/07-2001-21-9, čj. 2075/07-2001-21-10, a platebním výměrům Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 22. 9. 2006, č. 232/2006, č. 233/2006, č. 234/2006, č. 235/2006, č. 236/2006, č. 237/2006, č. 238/2006, č. 239/2006, č. 240/2006 a č. 241/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení výše uvedených rozhodnutí, kterými mělo být zasaženo do jeho práv zaručených čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a čl. 8 Evropské úmluvy.
Ústavní stížností brojí proti postupu Celního úřadu Ústí nad Labem (dále "celní úřad"), který jej diskriminuje prováděním opakovaných bezdůvodných kontrol, překračujících jeho zákonné kompetence. Stěžovatel nevěděl o zahájení postverifikačního řízení podle Protokolu č. 4 k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále "Protokol č. 4"), na jehož základě mu vznikla povinnost platit daň, nemohl se proto k němu vyjádřit, iniciovat přezkum rozhodnutí v něm vydanémho, ani jinak hájit svá práva. Jako dovozci mu tak byla upřena možnost domoci se prominutí cla.
Protože práva a povinnosti účastníků nejsou Protokolem č. 4 upravena, řídí se zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o správě daní a poplatků"), a správní orgány vydáním napadených rozhodnutí porušily základní zásady daňového řízení zakotvené § 2 odst. 1, 2, 6, 7, 8 a 9 a § 31 odst. 2, 4 a 9 tohoto zákona.
II. Z ústavní stížnosti a přiložených listin Ústavní soud zjistil, že rozhodnutími Celního ředitelství Ústí nad Labem (dále "celní ředitelství") ze dne 28. 3. 2007, čj. 2075/07-2001-21-1, čj. 2075/07-2001-21-2, čj. 2075/07-2001-21-3, čj. 2075/07-2001-21-4, čj. 2075/07-2001-21-5, čj. 2075/07-2001-21-6, čj. 2075/07-2001-21-7, čj. 2075/07-2001-21-8, čj. 2075/07-2001-21-9 a čj. 2075/07-2001-21-10, byla zamítnuta odvolání stěžovatele proti dodatečným platebním výměrům Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne ze dne 22. 9. 2006, č. 232/2006, č. 233/2006, č. 234/2006, č. 235/2006, č. 236/2006, č. 236/2006, č. 237/2006, č. 238/2006, č. 239/2006, č. 240/2006 a č. 241/2006, na clo a daň z přidané hodnoty za dovoz osobních vozidel ze SRN v těchto výměrech specifikovaných. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále "krajský soud") poté, co byl jeho první rozsudek ve věci, ze dne 10. 3. 2008, čj. 15 Ca 112/2007 - 193, na základě kasační stížnosti stěžovatele a celního ředitelství, rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2009, čj. 7 Afs 56/2008 - 247, zrušen, žalobu stěžovatele rozsudkem ze dne 23. 7. 2009, čj. 15 Ca 112/2007 - 260, zamítnul.
III. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není proto povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Poté, co Ústavní soud prostudoval obsah ústavní stížnosti a argumenty v ní uplatněné, dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Jejím obsahem je pouhá polemika stěžovatele se správními orgány a obecnými soudy o tom, zda je možno dovezená vozidla pokládat v Evropské unii, popř. České republice, za původní, ve smyslu podmínek stanovených Protokolem č. 4.
Ústavní soud zjistil, že správní orgány i obecné soudy se v posuzované věci dostatečně vypořádaly s jednotlivými námitkami stěžovatelem uplatněnými a srozumitelně a přesvědčivě přitom vyložily, že za okolností, kdy dožádané německé celní orgány ve všech případech zpochybnily pravost prohlášení o původu zboží uvedeného na faktuře, resp. kupní smlouvě, nelze předmětná vozidla pokládat za původní, ve smyslu podmínek stanovených Protokolem č. 4. Celní orgány proto správně dospěly k závěru, že dovezená vozidla nelze pokládat za původní v Evropské unii, což by opravňovalo jejich propuštění do režimu volného oběhu zboží a že celní preference byly tak přiznány neoprávněně. Za této situace vzniklo celnímu úřadu oprávnění vydat napadené dodatečné platební výměry na clo a daň z přidané hodnoty za dovážená vozidla a celní ředitelství ani obecné soudy nepochybily, pokud jeho závěry prostřednictvím napadených rozhodnutí potvrdily.
Stěžovatel tak v ústavní stížnosti pouze zopakoval tytéž argumenty, které již adresoval nejen správním orgánům a obecným soudům, ale i Ústavnímu soudu. Ten se s nimi již dostatečně zabýval ve svých předcházejících rozhodnutích o stěžovatelových dřívějších ústavních stížnostech (např.
sp. zn. IV. ÚS 1675/09
,
IV. ÚS 1787/09
,
I. ÚS 1827/09
,
IV. ÚS 1825/09
,
IV. ÚS 2161/09
a
II. ÚS 2160/09
); od závěrů v nich vyslovených se Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal důvod odchýlit, a proto pro stručnost na ně pouze odkazuje s tím, že postuláty zde vyslovené dopadají plně i na posuzovanou věc.
Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. prosince 2009
František Duchoň, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu