II.ÚS 3085/09 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2009, č. j. Nao 64/2009-89, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 1. 12. 2009, domáhal se stěžovatel zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2009, č. j. Nao 64/2009-89, kterým byla odmítnuta námitka podjatosti, vznesená proti soudcům Městského soudu v Praze, jako opožděně podaná.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V daném případě k takovému závěru nedospěl, neboť předmětný návrh byl sepsán samotným stěžovatelem, který nebyl zastoupen advokátem, jak to vyžaduje zákon o Ústavním soudu.

V této souvislosti Ústavní soud dále vážil, zda případná výzva k odstranění vad podání v dodatečně stanovené lhůtě bude proporcionální z hlediska vztahu mezi základním právem navrhovatele na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem o Ústavním soudu.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená § 72 zákona o Ústavním soudu je podle Ústavního soudu plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

V případě navrhovatele nelze odhlédnout od skutečnosti, že jako stěžovatel vystupoval v řízení před Ústavním soudem již ve více než sedmi desítkách projednávaných věcí a musel si být vědom, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem včetně sepisu samotné ústavní stížnosti, neboť jak je Ústavnímu soudu známo, byl o tom v předchozích řízeních před Ústavním soudem opakovaně poučen. Naposledy tak Ústavní soud učinil ve věci navrhovatele vedené pod

sp. zn. III. ÚS 2615/09

, když navrhovateli adresoval výzvu k odstranění vad, která byla mu doručena dne 4. 11. 2009, tedy zjevně před podáním nyní projednávaného návrhu.

Ústavní soud v nyní projednávané věci již považoval za nadbytečné stěžovatele znovu formálně vyzývat k odstranění vad ústavní stížnosti za situace, kdy je z výše uvedeného patrné, že je velmi dobře informován o tom, jaké požadavky klade zákon na řádnou ústavní stížnost. Přesto však řádnou ústavní stížnost v zákonné šedesátidenní lhůtě nepodal.

Vzhledem k výše uvedenému proto soudci zpravodaji nezbylo než, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh odmítnout.

Pokud jde o námitku podjatosti soudce JUDr. Pavla Rychetského, ta byla formulována jen in eventum, pro případ, že by mu příslušelo v souvislosti řízení o této stížnosti provedení jakéhokoliv úkonu, a jelikož ten nenastal, Ústavní soud se jí nezabýval.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 16. prosince 2009

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj