III.ÚS 3079/09 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 17. prosince 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mona a. s. v likvidaci, se sídlem Benátky nad Jizerou II, Pražská 614, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 5. 2009 č. j. 29 Cdo 38/2009-134, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 1. 2008 č. j. 9 Cmo 307/2007-78 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2007 č. j. 32 Cm 485/2004-49, spolu s návrhem na zrušení § 196a odst. 2 obchodního zákoníku, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 13. 9. 2009, jež byla Ústavnímu soudu zaslána Krajským soudem v Ostravě, a to spolu se spisem sp. zn. 32 Cm 485/2004, se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno její základní právo ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. S touto ústavní stížností podala stěžovatelka ve smyslu § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), návrh na zrušení shora uvedeného zákonného ustanovení.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je řízení zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu.

Podle § 34 odst. 1 věty první zákona o Ústavním soudu se návrh na zahájení řízení podává písemně Ústavnímu soudu.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Podle § 57 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu platí, že lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Stěžovatelka v posuzované věci podala ústavní stížnost k poštovní přepravě dne 15. 9. 2009, přičemž adresátem příslušné zásilky byl Krajský soud v Ostravě. S ohledem na časovou souslednost lze vycházet z toho, že stěžovatelka lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvozovala od data, kdy jí bylo doručeno (prostřednictvím jejího právního zástupce) usnesení Nejvyššího soudu, jak je specifikováno v záhlaví tohoto usnesení, jímž uvedený soud odmítnul stěžovatelčino dovolání s tím, že není přípustné, a to ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dané usnesení je pak rozhodnutím ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, od jehož doručení, k němuž došlo dne 22. 7. 2009, lze odvíjet počátek běhu šedesátidenní lhůty pro podání ústavní stížnosti. V posuzované věci tato lhůta uplynula dne 21. 9. 2009.

Stěžovatelka do tohoto data nepodala, jak ukládá § 57 odst. 3 o. s. ř., ústavní stížnost osobně u Ústavního soudu a ani ji neodevzdala orgánu, který má povinnost ji (Ústavnímu soudu) doručit. To učinil - namísto stěžovatelky - Krajský soud v Ostravě, a to až dne 26. 11. 2008, kdy ústavní stížnost podal k poštovní přepravě. Ústavní soud přitom již ve svém usnesení ze dne 2. 5. 2007

sp. zn. IV. ÚS 867/07

vyloučil, že "by mohla být za včas podanou považována ústavní stížnost zaslaná poštou jinému státnímu orgánu než Ústavnímu soudu, a to již vzhledem ke shora citovanému ustanovení § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, nehledě na to, že neexistuje žádné, byť i jen analogicky použitelné ustanovení právního řádu České republiky, z něhož by bylo vyvoditelné, že ústavní stížnost lze podat včas prostřednictvím obecného soudu". V této souvislosti Ústavní soud upozornil na to, že "mnohokráte judikoval, že součástí soustavy těchto soudů není a že řízení před ním je řízením zcela samostatným" a že "nejde o pokračování procesu realizovaného uzavřeně v soustavě soudů obecných" (viz také usnesení ze dne 24. 1. 2008

sp. zn. IV. ÚS 2898/07

, ze dne 25. 3. 2008

sp. zn. III. ÚS 3048/07

, všechna zmíněná usnesení jsou dostupná na internetové adrese http://nalus.usoud.cz). Z výše uvedeného je patrno, že ústavní stížnost byla podána opožděně.

Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost a návrh sní spojený mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl. Nepřehlédl přitom (v prvé řadě) absenci řádné plné moci, nicméně nápravu nežádal, neboť by postupoval zcela formalisticky, kdy i případné odstranění tohoto nedostatku by nic nezměnilo na tom, že ústavní stížnost byla podána opožděně a nemůže tak být meritorně projednána.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu