Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 2773/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.2773.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses complaint regarding civil court's discretionary decision on litigation costs under special consideration clause.

Geschäftsnummer III.ÚS 2773/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint challenging a lower court's refusal to award litigation costs despite the applicant's partial success. The applicant argued the decision violated constitutional rights due to lack of proper reasoning, while the lower court cited special circumstances warranting an exception to standard cost rules. The Court held that reviewing discretionary cost allocations falls within the general courts' domain and requires extreme cases to reach constitutional review.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu; § 150 občanského soudního řádu: Discretionary decisions on litigation costs under special circumstances clauses are generally excluded from constitutional review unless the court fails to provide adequate reasoning for its exercise of discretion.

Schlagwörter

KI-generiert
litigation costs special circumstances constitutional complaint discretionary power civil procedure Constitutional Court reasoning requirement

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu
§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.
§ 224 odst. 1 občanského soudního řádu
§ 150 občanského soudního řádu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
IV. ÚS 10/98
Constitutional court dismissed constitutional complaint regarding court costs allocation as not a fundamental rights violation.
II. ÚS 130/98
Constitutional Court dismisses appeal for lack of detailed reasoning on litigation costs as standard legal issue.
I. ÚS 30/02
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs and alleged bias as unfounded.
IV. ÚS 303/02
Constitutional Court dismisses appeal on court costs, ruling ordinary court discretion is not a fundamental rights violation.
III. ÚS 255/05
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court costs allocation under § 150 of Civil Procedure Code.
I. ÚS 457/05
Constitutional Court dismisses appeal claiming regional court violated rights by awarding litigation costs to the losing party.
III. ÚS 224/98
Constitutional Court of Czech Republic annuls lower court rulings for erroneous application of property restitution law.
II. ÚS 598/2000
Constitutional Court allows constitutional complaint by annulling lower court decision on litigation costs due to incorrect valuation of property subject matter.
III. ÚS 727/2000
Constitutional Court annuls regional court ruling on litigation costs due to failure to justify special diligence exception.
I. ÚS 633/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil procedure costs and fair trial rights. The court finds no arbitrary discretion in lower courts' decisions. The applicant failed to prove the lower courts acted arbitrarily or without reason. The court ruled that the lower courts' interpretation of the Civil Procedure Code was not arbitrary. The court held that the lower courts did not violate the right to a fair trial. The court concluded that the lower courts' decision was constitutionally compliant. The court determined that the applicant's claim lacked legal basis. The court rejected the applicant's request for constitutional review. The court affirmed the lower courts' jurisdiction and decision. The court emphasized the limits of constitutional review in civil cases.
I. ÚS 389/05
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process regarding court costs under special statutory provisions.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 10. prosince 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ADVISER ECONOMY, a. s., IČ: 63078759, se sídlem Batelovská 1205, 140 00 Praha 4, právně zastoupené JUDr. Stanislavem Blažkem, advokátem AK se sídlem Moskevská 24a, 736 01 Havířov - město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2009 č. j. 22 Co 129/2009-113, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. října 2009, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2009 č. j. 22 Co 129/2009-113 ve výroku pod bodem II. a ve výroku pod bodem III., a to pro porušení článku 36 odst. 1 a článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil:

Stěžovatelka jako žalobkyně v občanskoprávním řízení vedla spor o částku 53.100,- Kč s příslušenstvím u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 399/2006 proti žalované Mgr. J. H. K odvolání žalované byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. prosince 2008 č. j. 11 C 399/2006-91 změněn rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2009 č. j. 22 Co 129/2009-113 ve výroku o věci samé pod bodem I. tak, že žaloba s žalobním návrhem na zaplacení 4% úroku ročně z částky 53 100,- Kč od 1. listopadu 2002 do zaplacení se zamítá, jinak byl v tomto výroku, tj. co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 53 100,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, jakož i ve výroku o nákladech státu pod bodem III. rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Ve výroku pod bodem II. odvolací soud rozhodl, že žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi INTERNATIONAL MARKETING SERVICES, s. r. o. se nepřiznává náhrada nákladů řízení a ve výroku pod bodem III. bylo rozhodnuto, že žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.

II. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení svých ústavně zaručených práv, ke kterému mělo dojít tím, že jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Městský soud v Praze totiž rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a podle ust. § 150 o. s. ř., a i když stěžovatelka měla ve věci převážný úspěch, městský soud s poukazem na důvody zvláštního zřetele hodné rozhodl, že by nebylo spravedlivé, aby stěžovatelka měla přisouzeny náklady řízení. Stěžovatelka namítá, že městský soud takto rozhodl o nákladech řízení, aniž toto své rozhodnutí řádně odůvodnil, nýbrž pouze odkázal na své úvahy, v důsledku kterých nepřiznal příslušenství pohledávky. Podle stěžovatelky soud měl specifikovat důvody, proč využil svého moderačního práva podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a podle ust. § 150 o. s. ř.

III. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, a opakovaně k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

sp. zn. II. ÚS 130/98

,

sp. zn. I. ÚS 30/02

,

sp. zn. IV. ÚS 303/02

,

sp. zn. III. ÚS 255/05

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů; zobrazují se zde aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 457/05

). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou výjimečné (např.

sp. zn. III. ÚS 224/98

,

sp. zn. II. ÚS 598/2000

,

sp. zn. III. ÚS 727/2000

,

sp. zn. III. ÚS 619/2000

,

sp. zn. I. ÚS 633/05

).

Výše uvedené závěry Ústavního soudu o omezeném přezkumu problematiky nákladů řízení potom platí o to více pro rozhodování podle ust. § 150 o. s. ř.; aplikace citovaného ustanovení je totiž svou podstatou výjimečná, neboť pouze zjistí-li soud existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Ustanovení § 150 o. s. ř. obsahuje zvláštní zmírňovací právo soudů, jímž je umožněno rozhodnout o náhradě nákladů řízení jinak, než by odpovídalo výsledku sporu. Toto právo však přísluší především soudům obecným, které nejlépe znají konkrétní okolnosti případu, a proto je především jejich věcí, zda použijí možnosti dané jim uvedeným ustanovením či nikoliv.

Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší hodnotit, zda jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro použití tohoto ustanovení (srov.

sp. zn. I. ÚS 389/05

).

Úvaha soudu, zda se v dané věci jedná o tak výjimečný případ, že jsou důvody pro aplikaci ustanovení (ust. § 150 o. s. ř.) naplněny, musí být v rozhodnutí soudu řádně a přesvědčivě odůvodněna, neboť jinak by šlo o soudní postup, v němž by bylo možné spatřovat prvky libovůle (srov.

sp. zn. III. ÚS 727/2000

). V souzené věci Ústavní soud ověřil, že městský soud této své povinnosti dostál a své rozhodnutí - i když stručně -odůvodnil.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2009

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu