Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court ruling on minor debt due to lack of constitutional violation.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a military cooperative against a district court's dismissal of a claim for a minor debt. The plaintiff argued the court failed to order the production of bank statements despite their relevance, yet the court ruled that such evidence must be voluntarily submitted by the party. The court determined that the lower court acted within its authority, as the plaintiff's failure to provide the evidence constituted a failure to prove the debt rather than a procedural violation warranting constitutional intervention.
Legislator-Regeste
KI-generiertZákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod: Ústavní soud odmítá ústavní stížnost, pokud obecný soud postupoval v souladu s právními předpisy a principy Listiny a nebylo porušeno žádné ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Vojenské družstevní záložny, se sídlem v Praze 6, Čs. armády 22, zastoupené JUDr. Zdeňkem Ruskem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 6, Čs. armády 22, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě č. j. 111 C 87/2009-31 ze dne 17. září 2009 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva vyplývajícího z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen "obecný soud") zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se na žalovaném P. P. (dále jen "žalovaný") domáhala zaplacení částky 2.344,37 Kč se zákonnými úroky z prodlení ode dne 1. dubna 2009 do zaplacení a uložil stěžovatelce zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 6.600,- Kč.
Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem obecného soudu, že se jí nepodařilo prokázat, že by jí žalovaný dlužil požadovanou částku, neboť ačkoli se v žalobě dovolávala důkazu výpisy z účtu žalovaného, tyto v rozporu s ust. § 79 odst. 2 občanského soudního řádu k žalobě nepřiložila a nepředložila je ani u jednání, když se k tomuto nedostavila. Stěžovatelka uvádí, že tyto důkazy nepřipojila k žalobě pro jejich přílišnou obsáhlost, avšak jako důkaz je označila. Z jednání soudu se stěžovatelka omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, a to z důvodu kolize a procesní ekonomie, neboť náklady cesty k jednání by převýšily žalovanou částku. Obecnému soudu vytýká, že měla být vyzvána k odstranění vad podání - k předložení výpisů z účtu žalovaného, to však obecný soud neučinil. Stěžovatelka uvádí, že obecný soud neprovedl všechny navržené důkazy, ač tak mohl učinit, neboť provedení důkazu výpisy z účtu žalovaného nic nebránilo, když stačilo stěžovatelku vyzvat, aby je předložila.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.
Nelze přehlédnout též skutečnost, že předmětem řízení u obecného soudu byla částka 2.344,37,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 602/05
,
sp. zn. III. ÚS 748/07
,
sp. zn. I. ÚS 931/08
,
sp. zn. IV. ÚS 697/09
a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou postupů nebo rozhodnutí naprosto extrémních, jak tomu však v daném případě rozhodně není) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu obecný soud postupoval a v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Své rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnil.
Pokud jde o námitku stěžovatelky, že měla být vyzvána k předložení výpisů z účtu žalovaného, konstatuje Ústavní soud, že žádné ustanovení občanského soudního řádu tuto povinnost obecnému soudu neukládá. Nepředložení listinných důkazů není, jak se mylně stěžovatelka domnívá, vadou podání, k jejímuž odstranění předseda senátu účastníka podle ust. § 43 odst. 1 občanského soudního řádu vyzve. Povinnost poučit žalobce o nutnosti předložení označených listinných důkazů, resp. povinnost k tomuto předložení jej vyzvat, nevyplývá z žádného ustanovení občanského soudního řádu, a to ani např. z ust. jeho § 118a, neboť v daném případě stěžovatelka rozhodné skutečnosti tvrdila a tento důkaz byl navržen a označen. Stěžovatelka byla v řízení zastoupena advokátem. Obecný soud proto v souladu s ust. § 118a odst. 4 občanského soudního řádu neměl povinnost poučit ji o jiných povinnostech, než které v souvislosti s poučovací povinností soudu občanský soudní řád výslovně uvádí, přičemž povinnost předložit označené a navržené důkazy mezi tyto povinnosti účastníka nepatří. Pokud tedy stěžovatelka obecnému soudu označený a navržený důkaz - výpisy z účtu žalovaného - nepředložila a pokud existenci dluhu žalovaného, který si jej podle jeho vyjádření nebyl vědom, dostatečně nedoložila jinými důkazy, je závěr obecného soudu o neprokázání dluhu žalovaného zcela oprávněný.
Ústavní soud uzavírá, že žádný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky nezjistil, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu