Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1767/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1767.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil litigation costs allocation under Czech Constitution.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1767/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a plaintiff against a regional court's decision on litigation costs. The lower courts had initially ordered the plaintiff to pay costs but later reversed this after finding she incurred no expenses because the proceedings were suspended before she learned of the lawsuit. The court ruled that since the plaintiff had no actual costs, she could not claim reimbursement, and the Constitutional Court lacks jurisdiction to review ordinary civil cost decisions.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not review ordinary civil court decisions on litigation costs unless they constitute a flagrant violation of fundamental rights or represent arbitrary judicial discretion.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint litigation costs civil procedure fundamental rights judicial discretion procedural justice reimbursement of costs

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti MUDr. H. F., zastoupené JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou, AK Jánská 864/4, 460 02 Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 3. 4. 2009 č. j. 35 Co 137/2009-32 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení krajského soudu s tím, že jím byl porušen článek 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), článek 2 odst. 3 Ústavy a článek 4 Ústavy.

Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 15 C 446/2007 zjistil Ústavní soud, že tamní soud usnesením ze dne 31. 3. 2008 č. j. 52 C 446/2007-11 zastavil řízení (výrok I.), stěžovatelku zavázal zaplatit žalobci náklady tohoto řízení (výrok II.) a konstatoval, že žalobci bude po právní moci tohoto usnesení vrácen soudní poplatek (výrok III.). V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že žalobce vzal žalobu zpět, neboť stěžovatelka po podání žaloby uhradila žalovanou částku, a proto je stěžovatelka povinna dle ustanovení 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. nahradit náklady řízení žalobce. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 3. 4. 2009 č. j. 35 Co 137/2009-32 změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení u okresního soudu (výrok I.), dále, že výrok I. a III. napadeného usnesení zůstává nedotčen (výrok II.) a konečně zavázal žalobce nahradit stěžovatelce náklady odvolacího řízení (výrok III.). V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že žaloba nebyla podána důvodně a nebyla vzata zpět pro chování stěžovatelky, neboť stěžovatelka dlužnou částku uhradila před podáním žaloby. Vzhledem k tomu, že stěžovatelce, která měla v takto nastalé situaci právo na náhradu nákladů před soudem prvního stupně, žádné náklady nevznikly, změnil rozhodnutí okresního soudu, jak ve výroku I. uvedeno.

Stěžovatelka je přesvědčena, že rozhodnutí krajského soudu o nepřiznání náhrady nákladů řízení v nalézacím řízení znamená nedůvodné přenášení nákladů řízení na ni. Ačkoli krajský soud správně konstatoval, že stěžovatelka zahájení řízení a zpětvzetí žaloby nezavinila, v důsledku čehož je žalobce povinen stěžovatelce nahradit náklady řízení, rozhodl zcela opačně a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila včas k podání ústavní stížnosti oprávněná a řádně zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací Ústavní soud je staven do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti - tzv. přepjatý formalismus (srov. např. nález

Pl. ÚS 85/06

, dostupný na http://nalus.usoud.cz).

Problematika nákladů řízení zpravidla není podrobována ústavněprávnímu přezkumu, ačkoli může mít citelné dopady do majetkové sféry účastníků řízení. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Na druhé straně je však třeba mít na zřeteli, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí celého soudního procesu, kdy výrok o nákladech řízení musí korespondovat s výsledkem řízení ve věci samé za přihlédnutí ke konkrétním okolnostem případu.

Rozhodování o nákladech řízení a volba pro konkrétní případ přiléhavého ustanovení občanského soudního řádu je výlučně úkolem obecného soudu. Za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s principy vyjádřenými v hlavě páté Listiny, nepřísluší Ústavnímu soudu ingerovat do jejich nezávislé rozhodovací činnosti a jejich rozhodnutí rušit. Tak je tomu v dané věci, neboť krajský soud se žádného porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv nedopustil. Správně konstatoval, že stěžovatelka měla v nalézacím řízení právo na náhradu jeho nákladů, avšak jestliže stěžovatelce žádné náklady nevznikly, logicky jí nemohl jejich náhradu přiznat. Vynaložené náklady v soudním řízení typicky představují hotové výdaje spojené s procesními úkony a náklady právního zastoupení. Ze spisu je patrno, že stěžovatelka v řízení před nalézacím soudem právně zastoupena nebyla a ani nečinila žádné procesní úkony, které by si vyžádaly finanční výdaje, neboť řízení bylo zastaveno předtím, než se stěžovatelka o podání žaloby dozvěděla; ostatně ani stěžovatelka netvrdí, že jí nějaké konkrétní náklady vznikly, a nepředkládá žádné důkazy, z kterých by bylo možno jejich existenci zjistit.

Vzhledem k tomu, že proti výroku II. a III. usnesení krajského soudu, ač jejich zrušení v petitu ústavní stížnosti rovněž žádá, stěžovatelka žádné námitky nevznesla, nebylo třeba je přezkoumávat.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu Ústavního soudu