Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded due to identical prior rulings on customs duties.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by V. G. against administrative decisions regarding customs duties and VAT on imported vehicles. The petitioner argued that customs authorities violated his rights by conducting unexplained post-verification procedures without proper notification or participation. The court determined the complaint was clearly unfounded because the petitioner had already raised identical arguments in multiple previous complaints, all of which were dismissed by the Constitutional Court.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the petitioner has previously raised identical claims regarding the same fundamental rights violation, which were already adjudicated and rejected by the Court.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2009, č. j. 7 Afs 38/2009-57, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2008, č. j. 15 Ca 126/2008-34, rozhodnutím Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2008, č. j. 1957-04/08-200100-21, č. j. 1957-05/08-200100-21, č. j. 1957-06/08-200100-21, a platebním výměrům Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2007, č. 66/2007, 67/2007 a č. 68/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí správních orgánů a obecných soudů a tvrdí v ní, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst.1, 5, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížností napadenými rozhodnutími Celního ředitelství Ústí nad Labem byla zamítnuta odvolání stěžovatele podaná proti platebním výměrům Celního úřadu Ústí nad Labem, kterými byly stěžovateli dodatečně vyměřeny clo a daň z přidané hodnoty za automobily, dovezené do České republiky v březnu 2003.
Žalobu proti rozhodnutím správního orgánu Krajský soud v Ústí nad Labem též napadeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl; rovněž ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu pak byla zamítnuta i stěžovatelova kasační stížnost.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že správní orgán postupoval v rozporu s čl. 32 odst. 1 Protokolu č. 4 k Dohodě o přidružení (pozn. zde Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů), když u něj - na rozdíl od jiných osob - prováděl pravidelné kontroly bez řádného zdůvodnění, a tuto okolnost nevzaly obecné soudy při svém rozhodování v potaz. Postverifikační řízení dle Protokolu č. 4 probíhalo bez toho, že by byl o jeho zahájení vyrozuměn, nemohl se jej aktivně účastnit a neměl tím ani možnost iniciovat přezkum závěrů, které z něj vzešly. Byly tak porušeny základní zásady daňového řízení, zakotvené v § 2 odst. 1, 2, 6, 7, 8, 9 daňového řádu, jakož i zásady dokazování dle jeho § 31 odst. 2, 4 a 9, a v posledku došlo i k zásahu do jeho vlastnického práva.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený jiný zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil, ať již k němu došlo předtím nebo poté.
V této souvislosti je pak rozhodné, že i nyní posuzovaná ústavní stížnost se jak z hlediska obsahu, vymezení rozhodné materie, tak i kritiky postupu v řízení, v rozhodném smyslu zcela identifikuje s jinými ústavními stížnostmi téhož stěžovatele, o nichž Ústavní soud již dříve rozhodl, a to tak, že je jako zjevně neopodstatněné - usneseními ze dne 10. 8. 2009,
sp. zn. IV. ÚS 1675/09
a
sp. zn. IV. ÚS 1787/09
, ze dne 12. 8. 2009,
sp. zn. I. ÚS 1827/09
, ze dne 26. 8. 2009,
sp. zn. II. ÚS 2160/09
, ze dne 1. 9. 2009,
sp. zn. IV. ÚS 1825/09
a
sp. zn. IV. ÚS 2161/09
, ze dne 24. 9. 2009,
sp. zn. I. ÚS 1676/09
, jakož i ze dne 21. 10. 2009,
sp. zn. IV. ÚS 2159/09
- odmítl.
Z označených rozhodnutí Ústavního soudu se přitom podává, že zejména Nejvyšší správní soud se přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem vypořádal se stěžovatelem uplatněnými námitkami a s poukazem na příslušné články Dohody o přidružení a jejího Protokolu č. 4 a za použití § 320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 96 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyložil, proč postup celního úřadu při vydávání dodatečných platebních výměrů cla a daně z přidané hodnoty za dovoz osobních automobilů, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, byly správné, "když se u dovezených automobilů neprokázal jejich původ ze států Evropské unie". K vytýkanému postupu procesnímu pak Ústavní soud uvedl, že "kompetentní celní orgány vývozce při verifikačním řízení konaly náležitým způsobem", a jestliže se nepodařilo odstranit "pochybnosti o původu zboží a také o pravosti souvisejících dokladů" (zde kupních smluv a faktur s prohlášením o původu), "nárok na preference (celní zvýhodnění) nebyl přiznán důvodně (čl. 32 odst. 3 a 6 Protokolu č. 4 Dohody o přidružení)".
Tím je výše předznačený závěr o zjevné neopodstatněnosti dané ústavní stížnosti odůvodněn; jako takovou ji Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením (bez jednání) odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2009
Jan Musil v. r.
předseda senátu