Constitutional Court dismisses appeal against land registry interpretation as not requiring constitutional review.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Agro-Měřín against lower court rulings regarding land ownership. The applicant argued that the interpretation of the Land Fund Act violated fundamental rights, but the Court found the lower courts' reasoning logical and consistent with established legal doctrine. Consequently, the Court determined the appeal was clearly unfounded and unnecessary for constitutional review.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed if the lower courts' interpretation is logical, convincing, and consistent with legal practice and doctrine, rendering further review unnecessary.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele AGRO-Měřín, a. s., IČ: 49434179, se sídlem Zarybník 516, 594 42 Měřín, zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem Nádražní 21, 591 01 Žďár nad Sázavou, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2009 č. j. 28 Cdo 4846/2008-170, rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 19. srpna 2008 č. j. 54 Co 5/2008-150 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. března 2008 č. j. 10 C 278/2005-129, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. března 2008 č. j. 10 C 278/2005-129 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 19. srpna 2008 č. j. 54 Co 5/2008-150 došlo k určení, že Česká republika je vlastníkem a žalobce Pozemkový fond České republiky (vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem) je správcem přesně označených nemovitostí. Citovaný rozsudek krajského soudu napadl navrhovatel dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. srpna 2009 č. j. 28 Cdo 4846/2008-170 odmítl, když s poukazem na to, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a v souladu s rozhodovací praxí (kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2007 sp. zn. 28 Cdo 3042/2006) dospěl k závěru, že neřeší otázku zásadního právního významu [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Rozhodovací důvody označených obecných soudů byly (shodně) podloženy právním názorem, dle něhož pokud Pozemkový fond převáděl označené pozemky podle § 11 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb. bez jejich předchozího zařazení do veřejné nabídky ve smyslu § 7 odst. 2 téhož zákona, realizovaný právní úkon je pro rozpor se zákonem neplatný (§ 39 občanského zákoníku).
Předmětná rozhodnutí napadl navrhovatel ústavní stížností, v níž rozvedl své důvody, pro které se neztotožňuje s obecnými soudy provedeným výkladem v dané záležitosti relevantních zákonných ustanovení. Tvrdil, že se cítí být dotčen v ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Litiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V důsledku toho požadoval, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Dle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem vyložily důvody, které je k jejich výkladovým závěrům vedly. V důsledku toho stačí na obsah odůvodnění jejich rozhodnutí, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, odkázat. Interpretace provedená obecnými soudy není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 303/04
,
III. ÚS 677/07
,
IV. ÚS 1181/07
), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
); naopak na tento výklad ve své judikatuře Nejvyšší soud i konkrétně příkladmo poukázal. V této souvislosti patří se i poznamenat, že obecnými soudy učiněný výklad je nadto i ve shodě s judikaturou Ústavního soudu na danou problematiku dopadající (usnesení
sp. zn. II. ÚS 2403/08
,
III. ÚS 2900/08
,
II. ÚS 2943/08
).
Rozhodovací důvody nálezu Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 495/05
, stejně jako rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 170/2008, na něž stěžovatel na podporu svých vývodů odkázal, potom na jeho (skutkově i právně odlišnou) situaci nedopadají.
Pro uvedené byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu