Constitutional Court dismisses appeal against civil court's stay of proceedings due to procedural inaction.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the Constitutional Court's request to annul the Supreme Court's decision to halt civil proceedings for inactivity. The applicant argued that the stay was improper because the underlying issue required a preliminary ruling under specific civil procedure codes, and the one-year deadline for resuming the case should not apply. The Court found the lower courts' reasoning sound and noted that the applicant failed to act within the statutory time limit to continue the proceedings.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court shall reject a constitutional complaint as obviously unfounded if it does not challenge the final legal remedy available to the complainant.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Hlavního města Prahy se sídlem v Praze 2, Mariánské nám. 2, zastoupeného JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2009 č. j. 13 Cmo 169/2009-71 a Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2009 č. j. 58 Cm 80/2007-59, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných usnesení, jimiž došlo k zastavení řízení s tím, že ve lhůtě nebyl podán návrh na pokračování řízení, jež bylo soudem přerušeno. Poukázal na okolnosti, za nichž k přerušení řízení došlo, a vyslovil přesvědčení, že pro důvody, které účastníky vedly k návrhu na přerušení řízení, nemělo k tomuto dojít s odvoláním na § 110 občanského soudního řádu, nýbrž na § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu, tj. proto, že probíhalo řízení, ve kterém byla řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v dané věci a kterou by jinak mohl soud předběžně vyřešit sám. Uvedené důvody pro přerušení řízení jsou pak podstatné pro pokračování řízení, k němuž mělo dojít po jejich odpadnutí a nebylo tak vázáno na návrh ve lhůtě 1 roku. Poněvadž soud I. stupně přesto řízení zastavil a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil, cítí se dotčen v právech zakotvených v čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 96 Ústavy České republiky.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud po přezkoumání usnesení soudu I. stupně, kterým bylo zastaveno řízení pro nečinnost žalobce, nyní stěžovatele, jenž nepodal ve lhůtě vyplývající z § 111 odst. 3 občanského soudního řádu návrh na pokračování přerušeného řízení, opodstatněně rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění svého usnesení se vypořádal s námitkou žalobce, týkajícími se okolností, které vedly k přerušení řízení o vyloučení označených nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce, a s poukazem na projevy vůle účastníků, na znění § 110 a § 111 odst. 3 občanského soudního řádu vyložil vyčerpávajícím způsobem, proč usnesení soudu I. stupně shledal správným v celém rozsahu. Na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu lze proto v dalším odkázat. Lze dodat, že pokud měl žalobce výhrady či pochybnosti o důvodech, pro které bylo řízení přerušeno, bylo na něm, aby učinil kroky k pokračování řízení ve lhůtě vyplývající z § 111 odst. 3 občanského soudního řádu a případně se poté domáhal jím namítaného přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) citovaného právního předpisu.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Návrh napadající usnesení soudu I. stupně je návrhem nepřípustným, když nesměřuje proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon poskytl, a který tento k ochraně svých tvrzených práv využil [§ 43 odst. 2 písm. a), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu