Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 2876/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.2876.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet formal requirements and lack of legal representation.

Geschäftsnummer II.ÚS 2876/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's request to annul the Supreme Court's decision, finding the submission failed to meet statutory formalities. The applicant, unrepresented by a lawyer, repeatedly filed constitutional complaints without legal counsel despite prior warnings. The Court dismissed the case because the applicant ignored the mandatory sixty-day deadline and the requirement for professional legal representation.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint if the applicant fails to submit a complete and defect-free complaint within the statutory period or does not comply with mandatory formal requirements, particularly the requirement for legal representation.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint legal representation formal requirements statutory deadline Constitutional Court dismissal of complaint procedural defect

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému proto soudci zpravodaji nezbylo než, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh odmítnout.
§ 72 zákona o Ústavním soudu
zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o návrhu I. M., směřujícího proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2009 č. j. 25 Cdo 1948/2009-129, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 11. 2009, se navrhovatel domáhal zrušení zamítavého usnesení Nejvyššího soudu, a to z toho důvodu, že napadené rozhodnutí je "v přímém rozporu s několika judikáty ÚS". Namítal, že Nejvyšší soud mu svým jednáním neposkytl spravedlivý soud, když jej neupozornil a ani jinak nedal šanci opravit špatné označení žalovaného, pro které bylo řízení o jeho žalobě před obecnými soudy zastaveno.

Ústavní soud nejdříve posoudil, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání.

Zmíněné podání však náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem nesplňovalo. Navrhovatel si je sepsal sám a není zastoupen advokátem, jak to vyžaduje zákon o Ústavním soudu.

Ústavní soud vážil, zda v konkrétním případě navrhovatele bude výzva k odstranění vad jeho podání v dodatečně stanovené lhůtě proporcionální z hlediska vztahu mezi základním právem navrhovatele na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem o Ústavním soudu.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená § 72 zákona o Ústavním soudu je podle Ústavního soudu plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Jak Ústavní soud zjistil z lustrace ústavních stížností, podal tento navrhovatel v průběhu doby od 3. 6. 2004, již 91 ústavních stížností. V žádné z nich mu nebylo vyhověno, většina z nich byla buď odložena, odmítnuta pro vady návrhu nebo pro nepřípustnost (z posledních např.

III. ÚS 1705/08

,

I. ÚS 2297/08

,

IV. ÚS 668/09

aj.). Stěžovateli proto musela být známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem včetně sepisu samotné ústavní stížnosti, neboť jak je Ústavnímu soudu známo, byl o tom v předchozích řízeních před Ústavním soudem opakovaně poučen.

Ústavní soud v nyní projednávané věci již považoval za nadbytečné navrhovatele znovu formálně vyzývat k odstranění vad ústavní stížnosti za situace, kdy je z výše uvedeného patrné, že je navrhovatel velmi dobře informován o tom, jaké požadavky klade zákon na řádnou ústavní stížnost a dokonce z nyní projednávaného návrhu je zřejmé, že si je vědom, že k sepsání ústavní stížnosti je třeba profesionální právní zastoupení. Přesto však řádnou ústavní stížnost v zákonné šedesátidenní lhůtě nepodal.

Vzhledem k výše uvedenému proto soudci zpravodaji nezbylo než, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 27. listopadu 2009

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj