Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding criminal investigation response letters as no fundamental right exists to demand prosecution.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a lawyer against letters from public prosecution authorities responding to her criminal report. The applicant argued these documents violated her fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms and international treaties. The court ruled that the right to demand criminal prosecution is not a fundamental right protected by the Constitution, as criminal proceedings are a matter between the state and the alleged offender.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The right to demand criminal prosecution is not a fundamental right protected by the Constitution, and the state's decision to initiate or not initiate criminal proceedings does not violate the applicant's fundamental rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelky JUDr. M. Ch., LL.M., zastoupené Mgr. Kamilou Petrusovou, advokátkou se sídlem Rumunská 1/1798, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti ze dne 27. dubna 2009 č. j. 1 ZN 56/2009-27, sdělení Krajského státního zastupitelství v Brně-pobočka Zlín ze dne 28. července 2009 č. j. 7 KZN 2362/2008-72 a vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 21. září 2009 sp. zn. 1 VZN 724/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností navrhovatelka napadla v záhlaví označené přípisy orgánů veřejné moci, jimiž bylo reagováno na její trestní oznámení, resp. na podněty s ním spjaté. Poté, co nastínila rekapitulaci předmětné záležitosti, tvrdila, že jimi byla dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, čl. 13, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Stěžovatelka se domáhala kasace napadených přípisů.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Dle § 72 odst. 1 písm. a) téhož zákona jsou oprávněni podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.
Jak bylo opakovaně konstatováno v ustálené judikatuře Ústavního soudu (srov. kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 303/05
,
I. ÚS 1587/07
), právo domáhat se trestního stíhání fyzické či právnické osoby coby ústavně zaručené subjektivní veřejné právo platný právní řád nezná a nezakládá (k tomuto srov. kupř. již usnesení
sp. zn. I. ÚS 84/99
, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 14, str. 291). Řečeno poněkud jinými slovy, "z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho trestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh ,satisfakce' v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá" (takto již usnesení
sp. zn. II. ÚS 361/96
, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, str. 345).
Rámec uvedeného dopadá i na stěžovatelkou k posouzení předloženou věc, v důsledku čehož Ústavní soud její návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu