Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 2756/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.2756.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies and lack of legal representation.

Geschäftsnummer II.ÚS 2756/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding procedural delays in a civil case. The applicant, unrepresented by a lawyer, failed to exhaust all available legal remedies before seeking constitutional protection. The court ruled that the constitutional complaint is subsidiary and requires prior exhaustion of ordinary judicial processes, which the applicant did not fulfill.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, as the constitutional remedy is subsidiary and serves only as a last resort after the failure of the general justice system.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of legal remedies subsidiarity principle lack of legal representation procedural delay complaint

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
1 zákona o Ústavním soudu) a současně dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž zjistil, že stěžovatel není právně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a současně dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný (§ 75 odst.
§ 174a zákona č. 6/2002 Sb.
Jelikož stěžovatel v dané věci nepostupoval ve smyslu ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, zjevně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti D. M., právně nezastoupeného, proti postupu Okresního soudu Brno - venkov ve věci sp. zn. 8 C 98/88, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Podstatou podání ze dne 26. 10. 2009 je stěžovatelův nesouhlas s tvrzenými průtahy řízení ve věci sp. zn. 8 C 98/88 vedeného u Okresního soudu Brno - venkov.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž zjistil, že stěžovatel není právně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a současně dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Z uvedeného ustanovení je patrné, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, je tedy prostředkem pouze subsidiárně použitelným. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu; Ústavní soud proto nastupuje až v případě selhání všech složek obecné justice. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a odst. 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (což ovšem není případ projednávané věci).

Jelikož stěžovatel v dané věci nepostupoval ve smyslu ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, zjevně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje.

Za této situace, kdy ústavní stížnost byla shledána nepřípustnou, nepřistoupil Ústavní soud k odstraňování vad, jimiž podaná ústavní stížnost trpí, když stěžovatel není v prvé řadě zastoupen advokátem. Odstraněním této vady by se totiž na nutnosti návrh z výše specifikovaného důvodu odmítnout nemohlo nic změnit.

Pouze nad rámec Ústavní soud připomíná, že pro postup ve smyslu ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb. by Česká advokátní komora mohla stěžovateli určit advokáta, neboť na tento úkon by neměly dopad závěry obsažené v jejím přípisu ze dne 30. 7. 2009.

S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo než postupovat podle § 43odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2009

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj