Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding excessive compensation in concluded civil proceedings.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint against civil court rulings awarding specific compensation amounts. The applicant argued that procedural delays caused her significant financial loss and that the awarded sums exceeded her initial valuation, violating her constitutional rights. The court held that it lacks jurisdiction to review the legality of concluded ordinary court decisions and found no violation of constitutionally guaranteed rights.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court does not review the legality of concluded ordinary court decisions unless a violation of constitutionally guaranteed rights is established; mere dissatisfaction with the outcome or unquantified procedural delays do not constitute such a violation.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové asoudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. Š., právně zastoupené advokátem Mgr. Janem Kutějem, Preslova 1269/17, Praha 5, proti výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 12 C 102/2002 a výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2009 sp. zn. 54 Co 200/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 30. 10. 2009 doručen návrh na zahájení řízení oústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve zněnípozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných částí rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Dne 16. 12. 2008 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem sp. zn. 12 C 102/2002 tak, že podílové vlastnictví žalobkyně (stěžovatelky) a žalovaných k blíže specifikovaným nemovitostem se ruší. Dále rozhodl, že všechny uvedené nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně, která je povinna zaplatit žalovanému č. 1 částku 2.400.000,-Kč a žalovanému č. 2 částku 2.400.000,-Kč. Žalovaná napadla rozsudek odvoláním, Městský soud v Praze však sporný výrok I. rozsudku obvodního soudu potvrdil.
Stěžovatelka spatřuje protiústavnost jen ve výši náhrad, jež má zaplatit žalovaným. Žalobkyně sama navrhovala v návrhu ze dne 22. 4. 2002 vypořádání ve výši 1.500.000,-Kč pro každého žalovaného. První znalecký posudek ocenil nemovitosti na 1.629.870,-Kč, což lze vzhledem k délce řízení (2 roky) považovat za přijatelné. Ne však druhý posudek k 24. 8. 2007 (bez zástav) ve výši 2.175.000,-Kč pro každého žalovaného a už vůbec ne třetí posudek k 26. 9. 2008, který je ve výši 2.400.000,-Kč pro každého žalovaného. Žalobkyně upozorňovala v průběhu soudního řízení několikrátna průtahy. Škoda vznikla žalobkyni nejen přirozeným zvyšováním cen nemovitosti v návaznosti na průtahy řízení, ale i tím, že polovinu výnosů z domu odebírali stále žalovaní v důsledku nepřiměřené délky sporu i nepřiměřeně dlouho (tzn. nad 3 roky od podání žaloby). Stěžovatelka ve svém návrhu vypočetla dlouhým řízením vzniklou škodu a požaduje, aby jí obecné soudy snížily částku pro každého žalovaného na 1.129.870,-Kč. Stěžovatelka je toho názoru, že jednáním soudu byla poškozena vesvých právech, jež jsou jí zaručeny ať již Ústavou ČR nebo Listinou základních práv a svobod.
III. Ústavní soud se návrhem stěžovatelky zabýval a dospěl k závěru, že napadenými výroky rozsudků obecných soudů k zásahu do jejích ústavně zaručených práv nedošlo.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo li takovým rozhodnutím zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Argumentace stěžovatelky je založena na tom, že díky průtahům v řízení jí vznikla škoda, kterou se snaží ve svém návrhu vyčíslit a o takto získanou částku požaduje snížit výši náhrad jednotlivým spoluvlastníkům. Stěžovatelka se v podstatěsnaží docílit toho, aby Ústavní soud vstoupil do skončeného soudního řízení jako další soudní instance a přezkoumal závěry obecných soudů, s nimiž se stěžovatelka neztotožňuje. Tato role však Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší.
Co se týče samotných průtahů v řízení, Ústavní soud konstatuje, že se touto částí argumentací stěžovatelky nezabýval, neboť jednak se jedná o soudní řízení skončené a jednak nebyly tvrzené průtahy objektivizovány soudním rozhodnutím.
Z výše uvedených důvodů neshledal Ústavní soud tvrzená pochybení obecných soudů zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2009
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu