Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2665/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.2665.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution laws violate property rights and fair trial guarantees.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2665/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by J. A. H. against the Supreme Court's dismissal of his appeal regarding restitution laws. The petitioner argued that these laws violated property rights and fair trial guarantees, citing inconsistencies with prior jurisprudence and a lack of preliminary questions to the European Court of Human Rights. The Court found the complaint clearly unfounded, relying on its established legal position in a previous decision and concluding no constitutional rights were infringed.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint if it finds the complaint clearly unfounded and no constitutional rights have been violated.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint restitution laws property rights fair trial guarantee unfounded complaint Supreme Court appeal European Court of Human Rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové,soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele J. A. H., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Komenského 241, Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3680/2008-233 ze dne 23. 7. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 13. 10. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve zněnípozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3680/2008-233 ze dne 23. 7. 2009, jímž bylo jako nepřípustné odmítnuto jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 248/2007-166 ze dne 2. 4. 2008.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že usnesením Nejvyššího soudu byl porušen čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 14 Úmluvy v návaznosti na čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel Nejvyššímu soudu vytýkal, že s odkazem na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 ze dne 1. 11. 2005 přisoudil restitučním předpisům povahu vyvlastňovacích norem, aniž by byly splněny podmínky, za nichž je vyvlastnění přípustné. Nejvyšší soud měl porušit ústavně zaručená práva stěžovatele rovněž tím, že jeho závěr, že existence restitučních předpisů vylučuje možnost domáhat se ochrany vlastnického práva k majetku převzatého státem před 1. 1. 1990 cestou občanskoprávních předpisů, byl v rozporu s dříve ustálenou judikaturou, přestože v mezidobí nedošlo k žádné změně restitučních či občanskoprávních předpisů, která by takovou změnu právního názoru odůvodňovala. Konečně měl stěžovatel za to, že jej Nejvyšší soud zbavil práva na zákonného soudce, když nepředložil Evropskému soudnímu dvoru stěžovatelem navržené předběžné otázky. Stěžovatel tyto své námitky dále podrobně rozvedl a navrhl, aby Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3680/2008-233 ze dne 23. 7. 2009 svým nálezem zrušil.

II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální iobsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel předložil Ústavnímu soudu zcela totožnou argumentaci jako ve věci, jež byla čtvrtým senátem Ústavního soudu projednána pod

sp. zn. IV. ÚS 682/09

. Jelikož Ústavní soud nespatřuje žádný důvod se od právního názoru vysloveného v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 682/09

ze dne 17. 9. 2009 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) odchýlit, odkazuje pro stručnost v plném rozsahu na jeho odůvodnění, jakož i na odůvodnění dalších usnesení, týkajících se obdobných ústavních stížností stěžovatele (usnesení

sp. zn. I. ÚS 1956/09

ze dne 8. 9. 2009 a

sp. zn. I. ÚS 2664/09

ze dne 20. 10. 2009, rovněž dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Jelikož nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. listopadu 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu