Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded regarding civil procedure and evidence rules.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the Constitutional Court's appeal as clearly unfounded under the relevant statute. The appellant argued that lower courts violated fair trial principles by relying on unproven evidence and ignoring statute of limitations, while also claiming the preventive liability provision was inapplicable. The court found no violation of rights because lower courts thoroughly addressed all objections and the appeal against the second-instance judgment was already dismissed for inadmissibility.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A Constitutional Court appeal is rejected as clearly unfounded when the lower courts have adequately addressed the applicant's complaints and the appeal lacks merit.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 10. listopadu 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti Bytového družstva Žižkov, se sídlem v Praze 3, Pod Lipami 64, zastoupeného JUDr. Petrem Oehmem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4, proti rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2007 sp. zn. 31 Cm 78/2004, Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2008 sp. zn. 11 Cmo 39/2008 a Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. 25 Cdo 5347/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se ústavní stížností, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Ve stížnosti v podstatě uvádí, že soud I. stupně v předmětném řízení pro náhradu škody, v němž měl stěžovatel postavení žalovaného, při vydání napadeného mezitímního rozsudku, jimž bylo rozhodnuto tak, že základ žalobního nároku je opodstatněný, v rámci hodnocení důkazů vyšel z důkazů, které v tomto řízení provedeny nebyly a jeho postupem tak byla porušena zásada bezprostřednosti a přímosti a u některých důkazů závěr soudu neodpovídá provedenému dokazování. Soudy obou stupňů se podle něj zcela nepřesvědčivě vypořádaly se vznesenou námitkou promlčení. Odvolacímu soudu pak vytýká, že se dostatečně nevypořádal s možností, resp. stěžovatelem v řízení tvrzenou nemožností použití argumentu porušení prevenční povinnosti stanovené ustanovením § 415 občanského zákoníku pro založení jeho odpovědnosti za škodu. Namítá také nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatečné odůvodnění a vypořádání se se vznesenými námitkami.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu České republiky bylo zjištěno, že dovolání stěžovatele směřující proti rozsudku soudu II. stupně bylo opodstatněně odmítnuto pro jeho nepřípustnost, přičemž odůvodnění rozhodnutí, opírající se o obsah dovolání, znění § 241a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, je přiléhavé a vyčerpávající - proto lze v poměru k námitkám stěžovatele týkajícím se otázky aplikovatelnosti ustanovení § 415 občanského zákoníku i námitky promlčení v dalším na ně odkázat. V poměru k tomuto rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatel ostatně v ústavní stížnosti konkrétní výhrady ani nevznášel. Pro výše uvedené byl návrh brojící proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut.
Pokud jde o ústavní stížnost napadající rozsudek soudu I. a II. stupně, zásah do práv, jichž se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, rovněž zjištěn nebyl. Městský soud v Praze k odvolání žalovaného přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a opodstatněně jej potvrdil. Z obsahu odůvodnění tohoto rozsudku, jakož i rozhodnutí soudu I. stupně, je patrno, že námitkami stěžovatele se obecné soudy zabývaly a podrobně také vypořádaly. Již soud I. stupně také vysvětlil, z jakých důvodů - v podstatě v současné době již nedostupnost důkazů - údaje o některých skutečnostech čerpal z pravomocných rozhodnutí soudů, týkajících se sice jiných řízení, majících však přímý vztah k posuzované věci. Těmito pak u jednání provedl důkaz, aniž by k těmto důkazům měl stěžovatel připomínky. Nelze pak přisvědčit ani stěžovatelově námitce o tom, že by závěry soudů neměly oporu v provedeném dokazování, či byly s ním v přímém rozporu, když opaku svědčí korespondence v souvisejících spisech založená a tehdejší zjištění soudu.
Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2009
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu