Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible because appellate review is pending and not yet concluded.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the petitioner's constitutional complaint, ruling it inadmissible because the required appellate review was still pending. The petitioner had filed an appeal against a district court decision, which the appellate court had not yet decided. The court held that exhausting all legal remedies, including the pending appeal, is a mandatory prerequisite for filing a constitutional complaint.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw on the Constitutional Court § 43(1)(e); § 75(1): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law for the protection of their rights, specifically when an appeal is pending and has not been decided.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. G., bez právního zastoupení, proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. července, sp. zn. D 1732/97, za účasti Okresního soudu v Hodoníně, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 20. 10. 2009 se stěžovatel domáhal „přezkoumání“ usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. července, sp. zn. D 1732/97, se kterým stěžovatel zjevně nesouhlasí.
Tímto rozhodnutím bylo odmítnuto odvolání stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 11. 2005, č. j. D 1732/97-129, jako opožděné.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) ve svém § 43 odst. 1 písm e) zakotvuje jako důvod pro odmítnutí návrhu jeho nepřípustnost. Nepřípustností ústavní stížnosti rozumí ustanovení § 75 odst. 1 věta první zákona o Ústavním soudu nevyčerpání všech opravných prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně práva poskytuje.
Součástí napadeného rozhodnutí je i poučení, že proti rozhodnutí je možno podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně.
Jak Ústavní soud zjistil telefonickým dotazem na příslušnou soudní kancelář Okresního soudu v Hodoníně (viz úřední záznam na č. l. 3), stěžovatel odvolání podal a Krajský soud v Brně o něm dosud nerozhodl.
V dané věci je tedy podáno odvolání souběžně s ústavní stížností, což stěžovatel v ústavní stížnosti sám uvádí a kopii listiny označené jako odvolání datované 18. srpna 2009 k ústavní stížnosti sám přiložil. Z uvedeného vyplývá, že taková ústavní stížnost je co do naplnění formálních kritérií nepřípustná podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť posledním prostředkem k ochraně práva je zde podané odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.
Z uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu je navíc tím spíše zřejmé, že ústavní stížnost by byla nepřípustná i pokud by stěžovatel odvolání proti napadenému rozhodnutí navzdory poučení nepodal vůbec, resp. pokud by vlastním postupem zapříčinil, že o odvolání nebude rozhodnuto věcně, např. z důvodu jeho opožděnosti.
Po výše uvedených zjištěních se již Ústavní soud dále nezabýval skutečností, že návrh trpí řadou materiálních i formálních vad. Ústavní soud především shledal absencispeciální plné moci pro zastupování v řízení před Ústavním soudem (§ 29, § 30 a § 31zákona o Ústavním soudu). Odstranění těchto vad po případné výzvě Ústavního soudu by však na faktu nepřípustnosti ústavní stížnosti ničeho nezměnilo.
Ústavní soud soudcem zpravodajem proto usnesením rozhodl o odmítnutí návrhu pro jeho nepřípustnost, neboť podmínky pro tento postup stanovené ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jsou splněny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2009
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj