Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 967/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.967.09.2 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against preliminary injunctions as clearly unfounded and procedurally improper.

Geschäftsnummer II.ÚS 967/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a company against preliminary injunctions restricting its shareholder meetings. The applicant argued that the prolonged litigation and frequency of bans violated her right to a fair trial and effective legal protection. The court ruled the complaint clearly unfounded because the injunctions had statutory basis, were issued by the correct authority, and did not constitute arbitrary action.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Preliminary injunctions do not violate fundamental rights if they have a legal basis, are issued by the proper authority, and are not arbitrary, thus rendering constitutional complaints against them clearly unfounded.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint preliminary injunction fair trial rights shareholder meeting clearly unfounded procedural protection arbitrary action

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
2009, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, jimiž mělo být porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý soudní proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl.
čl. 4 Listiny základních práv a svobod
čl. 2 odst. 3 Ústavy
83 Ústavy) a jako takový má přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit, neboť při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl.
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
§ 185 odst. 3 obchodního zákoníku

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Františka Duchoně o ústavní stížnosti společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., se sídlem Klatovy, Za tratí 602, IČ 60197412, zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem Praha 2, Londýnská 674/55, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. 5 Cmo 40/2009 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2008 sp. zn. 53 Cm 95/2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 4. 2009, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, jimiž mělo být porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý soudní proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 4 Listiny.

Stěžovatelka uvádí, že již dříve podala proti obdobným rozhodnutím několik ústavních stížností, které Ústavní soud odmítl jako nepřípustné. S právním názorem Ústavního soudu nesouhlasí. Zdůrazňuje, že se v souvislosti s vydáváním předběžných opatření zamezujících svolávání valných hromad nemůže nijak účinně bránit. Poukazuje na délku trvání soudního sporu a četnost zákazů a navrhuje, aby Ústavní soud opustil dosud zastávaný názor o nepřípustnosti ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí o předběžném opatření z důvodu, že nejde o konečné rozhodnutí. Dle stěžovatelky je přístupem soudů porušováno její právo na soudní ochranu a účinný opravný prostředek proti soudnímu rozhodnutí. Zákazy valné hromady mají pro stěžovatelku vážné dopady. Vedle finančních a ekonomických dopadů je akcionářům bráněno ve výkonu základních práv.

Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že Městský soud v Praze nařídil napadeným usnesením předběžné opatření, kterým stěžovatelce zakázal konat svolanou náhradní valnou hromadu společnosti i všechny náhradní valné hromady ve smyslu § 185 odst. 3 obchodního zákoníku, nahrazující mimořádnou valnou hromadu (viz výrok I.), a Mgr. M. N. zakázal zahájit tyto náhradní valné hromady a vykonávat funkci jejich předsedy (viz výrok II.). O odvolání stěžovatelky i Mgr. M. N. rozhodl Vrchní soud v Praze druhým napadeným usnesením tak, že odvolání odmítl s tím, že vymezené předběžné opatření již pozbylo účinnosti a opravné prostředky jsou tak zcela bezpředmětné.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. č. 83 Ústavy) a jako takový má přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit, neboť při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon.

K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi (byť s jistou rezervovaností, viz např.

III. ÚS 119/98

) vyjádřil již tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze, a je možno tedy tato rozhodnutí podrobit přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti (neboť podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na proces ve svém celku). Ústavní soud tedy pouze zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a zda není projevem svévole (srov. např. nález

sp. zn. II. ÚS 221/98

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 16, str. 17).

Uvedeným požadavkům napadená usnesení o nařízení předběžného opatření vyhovují. Stěžovatelka ostatně v tomto směru v ústavní stížnosti žádné výtky nevznáší. Ústavní soud tak neshledal důvod pro vydání zrušujícího nálezu. V podrobnostech odkazuje na závěry usnesení

sp. zn. II. ÚS 136/08

ze dne 17. července 2009, jímž druhý senát Ústavního soudu obsahově obdobnou ústavní stížnost stěžovatelky odmítl jako zjevně neopodstatněnou, a v němž mj. konstatoval, že řešením vzniklé problematické situace může být pouze vydání rozhodnutí ve věci samé, tedy rozhodnutí o žalobě na vydání akcií emitovaných stěžovatelkou vedlejší účastnici.

Pokud stěžovatelka opírá důvodnost své ústavní stížnosti i o délku trvání samotného soudního sporu, nemůže Ústavní soud tuto skutečnost přezkoumat, neboť tomu neodpovídá navrhovaný petit, jímž je při svém rozhodování vázán a který nemůže překročit. Navíc není z ústavní stížnosti zřejmé, zda stěžovatelka vyčerpala všechny prostředky, které jí právní řád k ochraně práva na projednání věci bez zbytečných průtahů v dosud neskončeném řízení poskytuje.

Vzhledem k tomu, že nebylo shledáno porušení ústavního práva stěžovatelky na spravedlivý soudní proces, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2009

Stanislav Balík

předseda senátu