Constitutional Court dismisses appeal claiming criminal conviction violated Charter rights due to lack of specific law citation.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a police inspector convicted of abuse of power. The applicant argued that lower courts violated his rights by failing to cite the specific statute breached and by excluding requested forensic evidence. The court found no violation because the appellate court thoroughly reasoned its decision, citing relevant service regulations and explaining why additional evidence was unnecessary.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed as manifestly unfounded when the lower courts have adequately reasoned their decisions and no violation of fundamental rights is established.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 19. října 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti L. H., zastoupeného JUDr. Markem Šťastným, advokátem se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 6 Tdo 1613/2008 ze dne 31. 3. 2009 a Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 4 To 35/2008 ze dne 1. 4. 2008 a rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 3 T 51/2006 ze dne 11. 10. 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel napadá svou včas podanou ústavní stížností v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení čl. 2 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR.
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a připojených napadených rozhodnutí, byl stěžovatel rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích shora označeným uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona, přičemž naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu mělo v podstatě spočívat v tom, že jako policejní inspektor Dopravního inspektorátu Okresního ředitelství PČR Strakonice měl celkem v 76 případech neoprávněně, v rozporu s příslušnými předpisy, provést nebo obstarat provedení změn v evidenci motorových vozidel způsobem, který je popsán ve skutkové větě rozsudku soudu I. stupně. Odvolání stěžovatele bylo odvolacím soudem v záhlaví označeným rozhodnutím zamítnuto a jeho dovolání směřující proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, přičemž všechna označená rozhodnutí byla podrobně a řádně jednotlivými soudy zdůvodněna.
Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatel v podstatě v tom, že všechny jmenované soudy vycházely z toho, že se uvedeného jednání dopustil tím, že jednal v rozporu se služebními předpisy v oblasti přihlašování a evidence motorových vozidel. Ustanovení § 158 odst. 1 trestního zákona však vyžaduje, aby pachatel "jako veřejný činitel v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch" vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, přitom ani jeden soud, který v dané věci rozhodoval, nepoukázal na konkrétní zákon, jež měl stěžovatel svým jednáním porušit. Kromě toho spatřuje porušení svých práv i v tom, že obecné soudy odmítly provést všechny jím navržené důkazy, zejména důkaz z oboru grafologie. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhl zrušení všech označených rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, v posuzované věci zjištěn nebyl. Krajský soud v Českých Budějovicích v souladu s § 254 trestního řádu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i jemu předcházející řízení a opodstatněně odvolání stěžovatele zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se po konstatování, že řízení ani rozsudek soudu I. stupně netrpí závažnými vadami, zevrubně vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatele, podrobně rozvedl důvody, pro které nepovažoval za nutné řízení doplňovat grafologickým posudkem, přitom jeho úvahy třeba hodnotit jako zcela logické a srozumitelné. Stejně tak, pokud jde o právní kvalifikaci jednání stěžovatele, neshledal odvolací soud ze strany soudu I. stupně pochybení, přitom sám doplnil zdůvodnění správnosti použité právní kvalifikace jednání stěžovatele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona mj. poukazem i na porušení povinností stěžovatele uložených mu zákonem, a to zákonem č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí, na něž v zásadě odkazoval i dovolací soud ve svém odmítavém usnesení, tak lze zcela odkázat.
Možno tak uzavřít, že porušení ústavně zaručených práv stěžovatele v daném řízení zjištěno nebylo, a proto byla jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu