Constitutional Court rejects disqualification claim against judges based on prior case disagreement and lack of personal bias.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a petition requesting the disqualification of three judges from a specific constitutional complaint case. The petitioner alleged moral discredit and manipulation by the judges, citing a previous ruling on his daughter's case as evidence of bias. The court found no factual basis for disqualification under the relevant statutes, noting that disagreement with prior decisions does not constitute grounds for recusal.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 14 odst. 4 občanského soudního řádu: A judge is not disqualified merely because of disagreement with a prior decision in another case or general moral criticism without specific personal bias.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného ve věci návrhu stěžovatele L. L., právně zastoupeného Mgr. Pavlem Švarcem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Prostějově, Netušilova 7, na vyloučení soudců III. senátu Ústavního soudu Pavla Holländera, Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy z projednávání a rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatele směřující proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních věcí, sp. zn. KÚOK/61675/2009/OSV-SP/7204, č. j. 68078/2009 ze dne 15. července 2009 a proti rozhodnutí Městského úřadu Prostějov, odboru sociálních věcí, č. j. 32171/2009/PRO ze dne 27. května 2009, která je vedena u Ústavního soudu pod
sp. zn. III. ÚS 2137/09
, takto:
Soudci III. senátu Ústavního soudu Pavel Holländer, Vladimír Kůrka a Jiří Mucha nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Ústavního soudu pod
sp. zn. III. ÚS 2137/09
.
Odůvodnění:
Pod
sp. zn. III. ÚS 2137/09
je u Ústavního soudu vedena ústavní stížnost stěžovatele směřující proti v záhlaví citovaným rozhodnutím. Podle rozvrhu práce byla tato věc přidělena III. senátu Ústavního soudu ve složení Pavel Holländer, Vladimír Kůrka a Jiří Mucha a připadla soudci zpravodaji Pavlu Holländerovi.
Stěžovatel vznesl námitku podjatosti všech členů tohoto senátu, tedy Pavla Holländera, Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy. Uvedl, že tito soudci jsou bez morálního kreditu (za což se posléze přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 18. září 2009 omluvil, přičemž však na námitce podjatosti setrval) a že budou maskovat a manipulovat své rozhodnutí tak, aby zakryli své předchozí protiprávní rozhodnutí, které prokazatelně porušuje Listinu. Uvedeným předchozím rozhodnutím míní stěžovatel usnesení
sp. zn. III. ÚS 105/09
ze dne 9. dubna 2009, kterým bylo rozhodnuto o ústavní stížnosti jeho dcery D. P. a kterým podle stěžovatele nutí Ústavní soud ve spolupráci s Nejvyšším soudem stěžovatele a jeho rodinu porušovat občanský zákoník. Závěrem požádal stěžovatel Ústavní soud, aby jeho věc byla projednána jiným senátem Ústavního soudu, u kterého nebude pochyb o jeho nepodjatosti.
Soudce zpravodaj Pavel Holländer a soudce Jiří Mucha ve svých vyjádřeních k námitce podjatosti shodně uvedli, že stěžovatele osobně neznají, k předmětné věci nemají jiný než úřední vztah, a tudíž se vzhledem ke svému poměru k věci, účastníkům řízení, vedlejším účastníkům nebo jejich právním zástupcům podjatí necítí.
Soudce Vladimír Kůrka ve svém vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že se podjatý necítí a nezná důvod, pro který by nemohl být i zvnějšku považován za nestranného. Nemá vztah ani k účastníkům, resp. zástupcům, ani k projednávané věci. S ohledem na skutečnost, že stěžovatel námitku podjatosti odůvodňuje nesouhlasem s tím, jak byl senátem, jehož je Vladimír Kůrka členem, posouzena jiná ústavní stížnost (směřující proti týmž rozhodnutím obecných soudů), pak poukazuje na ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a na ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád").
Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle ustanovení § 36 odst. 2 je soudce též vyloučen, pokud byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
Podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
Podle ustanovení § 14 odst. 4 nejsou důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Ústavní soud dospěl k závěru, že výše uvedené podmínky pro vyloučení soudců nejsou v projednávaném případě splněny. Nezjistil, že by soudce zpravodaj Pavel Holländer a soudci Vladimír Kůrka a Jiří Mucha měli poměr k věci, účastníkům řízení, vedlejším účastníkům nebo jejich právním zástupcům a nejsou pochybnosti ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Žádný z nich nebyl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání. Námitku podjatosti zakládající se na posouzení jiné ústavní stížnosti dle ustanovení § 14 odst. 4 občanského soudního řádu, aplikovatelného dle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu na řízení před Ústavním soudem, nelze považovat za důvod k vyloučení soudce. Tento závěr přijímá Ústavní soud též s ohledem na svoji dosavadní judikaturu, týkající se vyloučení soudců.
IV. senát Ústavního soudu, který podle platného rozvrhu práce rozhoduje o vyloučení soudců III. senátu Ústavního soudu, dospěl k závěru, že soudce zpravodaj Pavel Holländer a soudci Vladimír Kůrka a Jiří Mucha nejsou vyloučeni z rozhodování a projednávání předmětné ústavní stížnosti. Proto rozhodl podle ustanovení § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 8. října 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu