Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2551/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.2551.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal due to exhaustion of remedies via appeal and leave for appeal.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2551/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by P. Č. against a regional court decision confirming a first-instance rejection of a review request. The applicant argued that the regional court's handling of the case violated constitutional rights, specifically regarding the requirement for a lawyer to file a leave for appeal. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies, specifically the leave for appeal, which was properly notified to them. Consequently, the court could not substantively review the constitutional challenge to the civil procedure code provision.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility subsidiarity principle leave for appeal civil procedure code procedural prerequisites legal protection means

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 239 odst. 3 o. s. ř.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti P. Č. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2009 čj. 8 Co 1518/2009-21, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 3. 2009 čj. 18 C 43/2009-11.

Z obsahu ústavní stížnosti, jakož i připojené přílohy, kterou tvořila první a poslední strana napadeného usnesení, vyplynulo, že stěžovatel se podáním u Okresního soudu v Českých Budějovicích domáhal zahájení řízení podle části páté o. s. ř. za účelem přezkumu dopisu - rozhodnutí Jihočeského kraje - Krajského úřadu ze dne 20. 11. 2008 čj. 2740/2008-289/2008. Okresní soud v Českých Budějovicích podání stěžovatele odmítl, k odvolání stěžovatele Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Stěžovatel obdržel poučení, že proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích je přípustné dovolání (§ 239 odst. 3 o. s. ř.), které lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím soudu činného v prvním stupni, a že o včas uplatněném dovolání by rozhodl Nejvyšší soud.

V ústavní stížnosti stěžovatel kritizoval postup Krajského soudu v Českých Budějovicích a spojil s ní návrh na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 o. s. ř., které stanoví pravidla sepisu dovolání advokátem, notářem anebo osobou s právnickým vzděláním.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Při rozhodování o ústavních stížnostech tak Ústavní soud konstantně a zcela v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona o Ústavním soudu vychází ze zásady tzv. subsidiarity ústavní stížnosti, která je považována za krajní prostředek ochrany práva nastupující v okamžiku, kdy již došlo k využití všech dostupných standardních nástrojů, které má účastník řízení k ochraně svých práv ze zákona k dispozici. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto do činnosti soudní moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci soustavy obecných soudů již možná není.

V posuzovaném případě stěžovatel napadl ústavní stížností usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu, přestože proti takovému rozhodnutí připouští ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. další (mimořádný) opravný prostředek - dovolání. O této skutečnosti byl stěžovatel odvolacím soudem řádně poučen.

Z uvedeného je patrno, že nebyl splněn jeden ze základních procesních předpokladů dovolujících meritorní projednání ústavní stížnosti, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Přestože ústavní stížnost trpěla vadami, Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k jejich odstranění, neboť to nepovažoval za účelné; odstranění vad by na závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva nemohlo ničeho změnit.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo možno věcně rozhodnout o návrhu na zrušení shora citovaného ustanovení občanského soudního řádu, neboť stěžovatel za daného stavu věci není k podání tohoto návrhu zjevně oprávněn. Z tohoto důvodu byl jeho návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 7. října 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu