Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2523/09 ECLI:CZ:US:2009:1.US.2523.09.1 KI-generiert

I.ÚS 2523/09 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer I.ÚS 2523/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2009 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudkyň Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného Mgr. Jiřím Dudou, advokátem, se sídlem Veleslavínova 8, 746 01 Opava, proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 5. 2008 sp. zn. 12 C 183/2005, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2008 sp. zn. 57 Co 511/2008 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2009 sp. zn. 28 Cdo 1194/2009,

Legislator-Regeste

KI-generiert

I.ÚS 2523/09 · Ústavní soud České republiky: Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho základního práva garantovaného v čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2009 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudkyň Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného Mgr. Jiřím Dudou, advokátem, se sídlem Veleslavínova 8, 746 01 Opava, proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 5. 2008 sp. zn. 12 C 183/2005, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2008 sp. zn. 57 Co 511/2008 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2009 sp. zn. 28 Cdo 1194/2009,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho základního práva garantovaného v čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 5. 2008 sp. zn. 12 C 183/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2008 sp. zn. 57 Co 511/2008 byla s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatel domáhal vůči žalovanému povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku, neboť se v případě stěžovatele jednalo o nárok postoupený. Nejvyšší soud následně usnesením ze dne 21. 7. 2009 sp. zn. 28 Cdo 1194/2009 odmítl dovolání stěžovatele.

Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti byla tvrzená protiústavnost nálezu Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

ze dne 13. 12. 2005 (viz tato sp. zn. v oficiální databázi Ústavního soudu ČR NALUS dostupné z: http://nalus.usoud.cz). Avšak I. senát Ústavního soudu neshledal důvod, proč se od tohoto nálezu odchýlit, a to ani na základě stěžovatelovy velmi stručné argumentace. Právní názor Ústavního soudu je odůvodněn jak v cit. plenárním nálezu, tak v nálezu

sp. zn. III. ÚS 495/02

, kde bylo prokázáno ústavně nepřípustné maření nároků přímých oprávněných osob. Pokud za této situace zákonodárce stanovil prekluzi nároků, byl výrok nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

logickým vyústěním jednak předchozích zjištění Ústavního soudu, jednak povahy restitučního zákonodárství (zmírnění jen některých křivd) a jednak zásady minimalizace zásahů. Citované nálezy (jakož i nález

sp. zn. III. ÚS 495/05

, bod 29) charakterizovaly oprávněnou osobu s ohledem na účel institutu restitutio in integrum a Ústavní soud nemá proč by se od tohoto výkladu odchyloval (obdobně viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 86/08

ze dne 7. 2. 2008).

Obecné soudy tedy postupovaly ústavně konformně, pokud při svém rozhodování respektovaly uvedený nález Ústavního soudu a dovodily zánik nároku stěžovatele coby postupníka na náhradní pozemek podle § 11 zákona o půdě. Jejich rozhodnutím nemohlo být tudíž zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, konkrétně do jeho ústavně garantovaného vlastnického práva. Rovněž, jak vyplývá z klíčových právních vět nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

, námitka rozporu ustanovení zákona o půdě a jejich aplikace obecnými soudy s principem ochrany oprávněné důvěry v právo a s principem legitimního očekávání při uplatňování majetkového práva není důvodná.

Také ohledně dalších námitek stěžovatele (nečinnost vedlejšího účastníka) lze odkázat na již několikrát citovaný nález Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 6/05

, přičemž argumentaci v něm obsaženou není třeba znovu opakovat (obdobně viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 1788/09

ze dne 12. 8. 2009).

Ústavní stížnost je procesní prostředek, jehož účelem je jen ochrana základních práv (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu), a protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatele neshledal, bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2009

Vojen Güttler

předseda senátu