Constitutional Court dismissed constitutional complaint against lower court ruling on custody travel costs.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a father against a district court's dismissal of his claim for travel expenses incurred while visiting his son. The father argued that the lower court violated his fundamental rights by failing to establish a causal link between his travel and the resulting costs, despite the mother taking the child on vacation. The court ruled that the lower court properly exercised its general jurisdiction, conducted necessary evidence, and its legal reasoning was sound, thus finding no unconstitutional interference with the father's rights.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72, § 74 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court does not exercise general supervisory power over ordinary courts and will only intervene if their legal conclusions are in extreme contradiction with established factual findings.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. B., proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 5. 2009 sp. zn. 11 C 128/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 28. 8. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 a § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím nichž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozsudku obecného soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu stěžovatele, jíž se domáhal zaplacení náhrady škody, která mu vznikla porušením právní povinnosti ze strany vedlejší účastnice. Stěžovatel má z rozvedeného manželství syna D., s nímž mu bývalá manželka zabránila v oprávněném styku tím, že odjeli společně na dovolenou. Stěžovatel tak vážil cestu z Prahy do Přerova pro syna zcela zbytečně a proto se domáhal před obecným soudem náhrady způsobené škody, spočívající v nákladech na tuto cestu. Okresní soud v Přerově však ve svém ústavní stížností napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že stěžovatel byl předem obeznámen s tím, že žalovaná bude se synem na dovolené a proto nelze dohledat příčinnou souvislost mezi anabází stěžovatele a vzniklou škodou. Stěžovatel je toho názoru, že v proběhlém soudním řízení došlo k zásahu do jeho základních práv garantovaných čl. 36 Listiny, č. l. 6 Úmluvy o ochraně práv a základních svobod, jakož i práv garantovaných čl. 90 Ústavy.
III. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že se obecný soud návrhem stěžovatele řádně zabýval, provedl podstatné dokazování a následně dospěl k odlišnému právnímu názoru, než je názor stěžovatele. Dle náhledu Ústavního soudu je odůvodnění rozhodnutí řádné a v něm užitá právní argumentace zcela přiléhavá, přičemž v rovině jednoduchého práva lze na ni zcela odkázat. I přesto, že okresní soud v závěru svého rozsudku připustil vznik odpovědnosti žalované za jinou škodu, je zřejmě nanejvýš vhodné v souvislosti s tímto případem apelovat na oba rodiče, aby v maximální možné míře ctili rozhodnutí či dohodu o styku s dítětem přirozenou cestou, tj. bez zásahu státu, neboť jeho instrumentarium je v tomto směru značně omezeno a nemusí vždy přispívat k utváření dobrých "rodinných" vztahů, jež jsou z pohledu dítěte vždy zásadní.
Z výše uvedených důvodů považuje Ústavní soud závěry, k nimž dospěl obecný soud, za zcela ústavně konformní a proto předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomností účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu