Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2135/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.2135.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismissed constitutional complaint as groundless appeal against lower court's decision on sentence offset.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2135/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a prisoner challenging a district court's refusal to offset his sentence. The petitioner argued for a reduction of his six-year sentence but failed to provide new arguments or constitutional legal reasoning. The court determined the complaint was merely a polemic against the lower court's conclusions and lacked any basis for cassation.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu; Ústava ČR čl. 95 ve spojení s čl. 1: Ústavní soud nepřísluší k roli další soudní instance a odmítá stížnosti, které nepřinášejí nic nového a postrádají ústavněprávní rozměr.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal sentence offset refusal no new arguments lack of constitutional dimension non-appealable decision

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele R. Č., zastoupeného JUDr. Vlastislavem Jarošem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Chodově, Lesní 994, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 199/2009 ze dne 3. června 2009 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práv zakotvených v čl. 95 ve spojení s čl. 1 Ústavy České republiky domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, přiložených příloh a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 69/2003 Ústavní soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 69/2003 ze dne 26. března 2009 byla podle § 38 odst. 1 trestního zákona a § 334 odst. 1 trestního řádu zamítnuta žádost stěžovatele o započítání výkonu trestu od 20. 12. 2002 do 26. 5. 2008 do trestu odnětí svobody v trvání 6 let se zařazením do věznice s ostrahou, uloženého stěžovateli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 69/2003 ze dne 18. února 2004. Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 T 69/2003 ze dne 26. března 2009 podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu odmítl.

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Z ústavní stížnosti je na první pohled zřejmé, že argumentace stěžovatele nepřináší do posuzované věci nic nového a zcela postrádá ústavně právní rozměr. Stěžovatel od Ústavního soudu zřejmě očekává, že přehodnotí závěry, k nimž obecné soudy dospěly, čímž však staví tento soud do role další soudní instance, která mu ovšem s ohledem na shora uvedené meze ústavněprávního přezkumu nepřísluší.

Důvody, pro které Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím rozhodl výrokem, s nímž stěžovatel nesouhlasí, v odůvodnění tohoto rozhodnutí v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětluje, přičemž Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli k nim dalšího dodávat, na tyto odkazuje. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo. Ústavní stížnost je pouhou polemikou se závěry obecného soudu, takže stěžovatelovy námitky důvod ke kasaci v záhlaví citovaného rozhodnutí založit nemohly.

S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu