Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1635/09 ECLI:CZ:US:2009:3.US.1635.09.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed because applicant failed to exhaust available appeal remedies before seeking constitutional review.

Geschäftsnummer III.ÚS 1635/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint, ruling that she had not exhausted all available legal remedies. The applicant challenged a civil court judgment ordering her to pay medical costs for a Ukrainian patient, arguing that appeal was unavailable due to the amount involved. The court determined that since the case was not a commercial matter exceeding the threshold, the standard appeal was the required final step, which the applicant failed to file.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 237 odst. 2 písm. a) občanského řádného souzení: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all available procedural remedies, including appeals where the monetary threshold does not preclude them.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility civil procedure appeal monetary threshold appeal subsidiarity principle procedural hierarchy legal aid exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 237 odst. 1 písm. a) občanského řádného souzení
§ 237 odst. 2 písm. a) občanského řádného souzení

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky H. Š., zastoupené JUDr. Josefem Tichým, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Šaldova 217/7, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 4. 2009, č. j. 10 Co 529/2008-220, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení čl. 90 a čl. 91 odst. 2 Ústavy, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 4, čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil v záhlaví označené rozhodnutí vydané odvolacím soudem v občanskoprávním řízení, jehož byla účastníkem.

Žalobou o zaplacení 27 495,70 Kč s přísl. se Nemocnice Strakonice, a. s. (dále jen "žalobkyně") domáhala, aby žalovaná (stěžovatelka), jako zvoucí osoba dle § 15 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jí zaplatila náklady, jež vynaložila v souvislosti s poskytnutím neodkladné zdravotní péče žalovanou pozvané státní občance Ukrajiny Y. L., která je sama neuhradila.

Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. 8. 2008, č. j. 13 C 127/2004-200, žalobu zamítl.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 4. 2009, č. j. 10 Co 529/2008-220, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci 27 495,70 Kč s příslušenstvím s tím, že tuto povinnost má společně s druhou žalovanou Y. L., které byla táž povinnost uložena pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 54. 2007, č. j. 13 C 127/2004-149.

Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka s tím, že je má za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který jí zákon k ochraně práv poskytuje, neboť podle jejího názoru není dovolání přípustné, jestliže bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 183/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.

Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé; podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 30. 6. 2009, však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci je podstatné, že spor mezi žalobcem a stěžovatelkou o peněžité plnění ze závazkového vztahu, jenž se odvíjí od pozvání stěžovatelky adresovaného cizinci podle § 15 zákona č. 326/1999 Sb., a to k úhradě nákladů spojených s poskytnutím zdravotní péče pozvané osobě "po dobu pobytu na území (České republiky) až do vycestování", kategorii "obchodních věcí" ve smyslu citovaného § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není podřaditelný.

Pak není pochyb, že bylo-li odvolacím soudem rozhodováno nikoli v "obchodní věci" o peněžitém plnění, jež převyšovalo 20 000 Kč, a současně bylo dovolání přípustné dle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je to právě dovolání, jež zde coby dostupný procesní prostředek před podáním ústavní stížnosti "vyčerpán" být musí.

Ostatně odvolacím soudem byla stěžovatelka řádně poučena, že proti jeho rozhodnutí dovolání přípustné je.

Proto i zde platí, že byla-li stěžovatelce otevřena možnost užití procesního "opravného" prostředku podle § 236 a násl., a ta jinak přípustné dovolání proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu nepodala, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Že o situaci podle § 75 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu, kdy vyčerpat všechny procesní prostředky netřeba, zde nejde, je přitom více než zřejmé.

Z uvedeného důvodu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2009

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj