Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2080/09 ECLI:CZ:US:2009:1.US.2080.09.1 KI-generiert

I.ÚS 2080/09 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer I.ÚS 2080/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A. H. a H. H., zastoupených JUDr. Petrem Živělou, advokátem ve Vyškově, Puškinova 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25.5.2009 č. j. 8 As 25/2009-66, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.10.2008 č. j. 29 Ca 166/2008-46, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16.6.2008 č. j. 8 As 57/2007-37, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.4.2006 č. j. 29 Ca 266/2005-10, spojené s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. a § 265 d odst. 2 zákona č. 141/1961Sb., takto:

Legislator-Regeste

KI-generiert

I.ÚS 2080/09 · Ústavní soud České republiky: Proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť stěžovatelé neodstranili vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A. H. a H. H., zastoupených JUDr. Petrem Živělou, advokátem ve Vyškově, Puškinova 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25.5.2009 č. j. 8 As 25/2009-66, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.10.2008 č. j. 29 Ca 166/2008-46, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16.6.2008 č. j. 8 As 57/2007-37, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.4.2006 č. j. 29 Ca 266/2005-10, spojené s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. a § 265 d odst. 2 zákona č. 141/1961Sb., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností stěžovatelé napadli shora citovaná rozhodnutí správních soudů.

K této ústavní stížnosti stěžovatelé přiložili plnou moc ze dne 6. 8. 2009, kterou zmocnili výše uvedeného advokáta, aby je v dané věci v řízení před Ústavním soudem zastupoval.

Vzhledem k tomu, že datum vyhotovení ústavní stížnosti (podle str. 2 2. 8. 2009) předcházelo datu udělení plné moci advokátovi (6. 8. 2009), a ústavní stížnost podaná elektronickou cestou byla odeslána z emailové adresy stěžovatele (nikoli jeho právního zástupce) [ostatně též ústavní stížnost podaná poštou byla podepsána pouze stěžovateli (a nikoli jejich právním zástupcem)], je zřejmé, že ji nesepsal advokát stěžovatelů, nýbrž stěžovatelé sami.

K tomuto závěru vedla Ústavní soud i skutečnost, že jestliže právní zástupce stěžovatelů zastupoval v minulosti jiného stěžovatele (než stěžovatele v předmětné věci), měla ústavní stížnost hlavičku: "Advokát JUDr. Petr Živela..." (srov.

sp. zn. IV. ÚS 1962/08

,

I. ÚS 1420/09

), která však v nynější ústavní stížnosti absentovala. V nynější ústavní stížnosti tedy není pod označením stěžovatelů uvedeno, že by byli zastoupeni advokátem. Ostatně nynější ústavní stížnost zjevně připomíná po stránce formální i obsahové např. ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 1608/08

, a kterou též sepsal sám stěžovatel A. H. (nikoli jeho právní zástupce), což tehdy stěžovatel ani nerozporoval.

Stejný závěr dovodil Ústavní soud i v řízení pod

sp. zn. III. ÚS 979/09

, jehož předmětem byla dokonce ústavní stížnost téhož stěžovatele (A. H.), zastoupeného stejným advokátem (jako v dané věci, tj. JUDr. Petrem Živěnou): "Vzhledem k tomu, že datum vyhotovení ústavní stížnosti předcházelo datu udělení plné moci a všechna zmíněná podání byla podepsána stěžovatelem, Ústavní soud dospěl k závěru, že jím (a nikoliv jeho právním zástupcem) byla také sepsána."

Pokud by Ústavní soud postupoval jinak a nezvažoval by, zda byla ústavní stížnost skutečně sepsána advokátem stěžovatele či toliko stěžovatelem, nechával by svou pasivitou volný prostor pro obcházení zákona (zákona o Ústavním soudu, konkrétně povinnosti být zastoupen v řízení o ústavní stížnosti advokátem již od samotného počátku, tj. včetně vlastního sepsání ústavní stížnosti). Stěžovatelům a jejich advokátům by v podstatě stačilo deklarovat zpětně, že ústavní stížnost sepsal právní zástupce, i kdyby to bylo v rozporu s realitou. Jedním z principů právního státu je však požadavek interpretace a aplikace práva, která eliminuje jeho zneužívání či obcházení.

Proto Ústavní soud uvedl ve své výzvě ze dne 31. 8. 2009 adresované stěžovatelům a jejich advokátu JUDr. Živělovi mimo jiné: "...Rovněž Vás Ústavní soud poučuje, že povinné zastoupení advokátem platí pro celé řízení před Ústavním soudem, tedy advokát musí sám sepsat i ústavní stížnost. K odstranění výše uvedených vad návrhu Vám Ústavní soud stanoví lhůtu 20 dnů od doručení této výzvy. Pokud v této lhůtě nedojde Ústavnímu soudu písemnost odstraňující výše uvedené vady, bude ústavní stížnost odmítnuta dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů."

Advokát stěžovatelů však Ústavnímu soudu zaslal přípis ze dne 10. 9. 2009, v němž uvádí: "Sděluji tímto soudu, že zastupuji od samého počátku na základě plné moci A. H. a H. H. ve věci ústavní stížnosti, vedené soudem pod čj.

I. ÚS 2080/09

. Po konzultaci s klienty sděluji, že předmětná ústavní stížnost nebude nikterak doplňována." Advokát stěžovatelů (po konzultaci s klienty) tudíž Ústavnímu soudu sdělil, že ústavní stížnost sám nesepíše, tj. že neodstraní vadu podání, k čemuž však byl Ústavním soudem vyzván a poučen o následcích nevyhovění této výzvě. Současně stěžovatelé (jejich právní zástupce) - jak již bylo uvedeno - neprokázali, že by ústavní stížnost sepsal sám jejich právní zástupce.

Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že stěžovatelé neodstranili vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.

Proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť stěžovatelé neodstranili vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.

K tomu Ústavní soud dodává následující.

Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé informovat stěžovatele o zákonném požadavku, že i vlastní ústavní stížnost musí být sepsána advokátem (což bylo v dané věci dokladováno poučením ve výzvě Ústavního soudu, ale ostatně i předchozí praxí Ústavního soudu ke stěžovateli A. H., v níž byl opakovaně poučován o povinnosti sepsání ústavní stížnosti advokátem - kupř.

sp. zn. III. ÚS 979/09

,

III. ÚS 1608/08

), leč stěžovatelé (prostřednictvím svého právního zástupce) dali jednoznačně najevo, že ústavní stížnost sepsanou jejich právním zástupcem předložit v soudcovské lhůtě Ústavnímu soudu nehodlají, pak se jeví setrvání na uplynutí soudcovské lhůty neefektivním, formalistickým a samoúčelným. Smyslem soudcovské lhůty je vytvořit prostor navrhovateli pro odstranění vad svého návrhu; tento smysl však není naplňován, pokud navrhovatel vadu svého návrhu nehodlá odstranit (jak tomu je i v dané věci).

Pokud jde o návrh stěžovatelů na zrušení v záhlaví uvedených zákonných ustanovení, ten sdílí - podle ustálené judikatury Ústavního soudu - právní osud odmítnuté ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2009

Vojen Güttler

soudce zpravodaj