Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 2028/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.2028.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses church's complaint over property mortgage interpretation as non-constitutional.

Geschäftsnummer II.ÚS 2028/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the Church of the Seventh-day Adventists' constitutional complaint against lower court rulings regarding property mortgages. The applicant argued that including real estate in the definition of 'delivery of property' under the Civil Code violated their constitutional rights, citing established case law. The court dismissed the complaint because the lower courts' interpretation aligned with consistent judicial precedent and did not infringe upon fundamental rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court rejects constitutional complaints where lower court decisions conform to established case law and do not violate fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint mortgage of real estate delivery of property fundamental rights judicial precedent Civil Code non-constitutional

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
§ 151d odst. 1 obč. zák.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s výkladem a aplikací § 151d odst. 1 obč. zák., účinného do 31.
§ 161 obč. zák.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Církev adventistů sedmého dne, se sídlem Zálesí 297/50, Praha 4, zastoupeného JUDr. Andreou Šnytovou, advokátkou se sídlem Dejvická 46, Praha 6, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. 10 C 55/99 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2008 č. j. 57 Co 338/2007-233, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá, s odvoláním na tvrzené porušení jeho ústavně zaručeného práva ve smyslu především čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Napadeným rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele na určení, že konkrétní nemovitosti žalobce nejsou zatíženy zástavním právem, přičemž krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. 21 Cdo 4114/2008 odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud zdůrazňuje, že jeho úkolem je výlučně ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Přestože je součástí soudní moci, upravené v hlavě čtvrté Ústavy, je vyčleněn ze soustavy obecných soudů, není jim proto ani nadřízen a nepřísluší mu zpravidla přehodnocovat jimi vedené řízení, pokud jím nedojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud se nejdná o otázky základních práv a svobod.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s výkladem a aplikací § 151d odst. 1 obč. zák., účinného do 31. prosince 2000, provedený obecnými soudy, přičemž namítá, že výklad citovaného ustanovení zahrnující pod pojem "odevzdání věci" i nemovitosti, je neústavní a nepřípustně zasahuje do jeho ústavně zaručených práv.

Ústavní soud však tuto otázku ve své judikatuře již zodpověděl, když konstatoval (srov. např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 45/04

,

II. ÚS 620/04

,

II. ÚS 545/05

), že proti závěru obecných soudů o tom, že předmětem zástavy podle § 151d odst. 1 obč. zák., účinného do 31. prosince 2000, mohou být jak věci movité, tak i nemovité, který vychází z konstantní judikatury (k tomu podrobně např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 328/99), nemá z hlediska ústavnosti žádné výhrady. Podle § 151d obč. zákona, účinného do 31. prosince 2000, dá-li někdo do zástavy cizí věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo jen, je-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástupce je oprávněn věc zastavit. V případě pochybností platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře. I když novela občanského zákona, účinná od l. ledna 2001, v ustanovení § 161 vymezuje zástavu cizích věcí movitých a nemovitých tak, že dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo jen, je-li movitá věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit, nemovitá věc pak může být dána do zástavy jen se souhlasem vlastníka a osoby, která k nim má jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, Ústavní soud konstatoval, že § 151d obč. zákona, účinného do 31. prosince 2000, nerozlišoval při zástavě věci cizí to, zda jde o věc movitou či nemovitou.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, tedy že napadená rozhodnutí jsou v souladu s judikaturou na stěžovatelem vytyčenou otázku, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v projednávané věci k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 16. září 2009

Stanislav Balík

předseda senátu