Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of legal remedies via confusion action.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by J. P. against multiple district court judgments regarding his unknown whereabouts. The applicant argued that courts violated his rights by appointing court staff as guardians without checking for family members. The court determined the complaint was inadmissible because the applicant had not exhausted available remedies, specifically the confusion action under the Civil Procedure Code.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu; If a party has not exhausted all procedural remedies, including the confusion action for unknown whereabouts, the constitutional complaint is inadmissible.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti J. P., zastoupeného Mgr. Barborou Pařízkovou, advokátkou se sídlem Praha 4, U Dubu 834/68, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 7. 1999 č. j. 6 C 264/99-15, 6 C 572/99-12, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. 4 C 811/99-14, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. 4 C 1260/99-17, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. 4 C 1304/99-16, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. 4 C 1257/99-14, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. 4 C 1272/99-13, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. 4 C 1273/99-14, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 6. 2000 č. j. 4 C 224/2000-11, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 11. 2000 č. j. 4 C 628/2000-12, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 11. 2000 č. j. 4 C 629/2000-14, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. 7. 2002 č. j. 4 C 56/2001-16, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 3. 2003 č. j. 4 C 1464/2002-17, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 3. 2003 č. j. 4 C 1456/2002-14 a proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. 6. 2004 č. j. 4 C 513/2004-18, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel projednávaným návrhem brojí proti shora uvedeným rozhodnutím, kterými měl být zkrácen na svých základních právech garantovaných v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně mělo být porušeno ustanovení čl. 90 Ústavy.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že mu napadené rozsudky Okresního soudu ve Znojmě nebyly nikdy doručeny (od roku 1993 se nezdržuje na adrese svého trvalého pobytu, kde však i nadále bydlí jeho otec a bratr) a ani se nikdy žádného ze soudních řízení neúčastnil; o jejich existenci se dozvěděl až v souvislosti s exekučním řízením vedeným na jeho majetek, které bylo nařízeno usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 10. 2008 ve věci sp. zn. 52 Nc 5019/2008. Osobním nahlédnutím do spisu Okresního soudu ve Znojmě se dne 16. 3. 2009 stěžovatel dozvěděl o existenci dalších soudních řízení o zaplacení peněžité částky z tzv. černé jízdy.
Stěžovatel je přesvědčen, že Okresní soud ve Znojmě porušil jeho výše uvedená základní práva, neboť nedostatečně zjišťoval jeho aktuální pobyt a doručoval listiny na adresu jeho tehdejšího trvalého pobytu, na které se údajně trvale nezdržoval. V důsledku uvedené situace soud ustanovoval stěžovateli opatrovníky buď z řad pracovníků soudu nebo z řad justičních čekatelů k tomuto soudu přidělených. Okresní soud přitom vůbec nezjišťoval, zda není možno stěžovateli ustanovit opatrovníkem někoho z jeho příbuzných (např. rodiče či bratra) nebo z osob nezávislých na soudu.
Okresní soud měl navíc pochybit tím, že ve skutkově obdobných věcech ustanovoval stěžovateli opakovaně opatrovníky, kteří byli v řízení zcela nečinní, a tak evidentně nehájili jeho práva a oprávněné zájmy (v této souvislosti odkazuje stěžovatel na konstantní judikaturu Ústavního soudu). To se projevilo mj. i v tom, že opatrovníci nenavrhovali spojení věcí ke společnému projednání, v důsledku čehož porušil soud dle stěžovatele zásadu hospodárnosti a efektivity soudního řízení.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud se proto v dané věci nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je návrh stěžovatele směřující proti rubrikovaným rozhodnutím přípustný, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.
Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, jež z důvodů dále vyložených činí dosavadní judikaturu Ústavního soudu upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nepoužitelnou.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne, jde-li o návrh nepřípustný. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.
Podle § 234 odst. 5 občanského soudního řádu z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.
Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 11. zákona č. 7/2009 Sb. z důvodu uvedeného v novém ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Stěžovatel tak ve smyslu shora citovaného přechodného ustanovení může napadnout rubrikované rozsudky okresního soudu ve lhůtě tří měsíců od doby, kdy se o nich dozvěděl. Tato lhůta by tedy skončila - dle tvrzení stěžovatele - dne 16. 6. 2009, avšak ve smyslu části věty za středníkem běh lhůty neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona č. 7/2009 Sb.; ten nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009, tříměsíční lhůta proto skončí až dnem 1. 10. 2009.
Stěžovatel tak má k dispozici procesní prostředek, který může čerpat za účelem obrany svých práv (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2009 ve věci
sp. zn. IV. ÚS 1277/09
). Odmítnutí ústavní stížnosti tak nemůže představovat denegatio iustitiae, či tvořit jakoukoliv překážku budoucího postupu stěžovatele u obecných soudů.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2009
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj